Finanační vedení domácnosti - hoďte to na bigoše, ať trochu vidí.... (možná budou žasnout :-D)

BÁRO - Tento experiment má smysl, jen pokud ho bigošům naservíruješ jednak v souvislostech a druhak (:-D ) v dlouhodobějším horizontu. Fakt to funguje, coby bigoš jsem tímto pokusem prošla a - i když v tom věku bych to asi rodičům nepřiznala - leccos jsem pochopila.

Takže na jakési naše hromadné sourozenecké mrnkání proč že nemáme cosi, co určitě "mají už všichni, jenom my jsme nemožní a proč nám to nekoupíte".... si rodiče dali tu práci, sedli si s námi a papíry ke stou a řekli: tak si to spočítejt sami.

1) příjmy do rodiny jsou toik a tolik
2) nájem a inkaso (se zvláštním upozorněním na telefonnní účty, na kterých jsme měli svoje "stopy" )
3) měsíční platby - pro všechny šalinkarty, obědy, naše kapesné a tak
4) dál tam byly různé věci - typu pojištění, povinné ručení a tak - které se platí 1x ročně, tak rozpočítáno na měsíc
5) no a pak suma na dovolenou - zase spočítáno, kolik se musí měsíčně dát stranou, abychom mohli jet v létě do Bulharska, kde máme půlku rodiny.....

No a pak to rodiče uzavřeli: co nám zůstane je na měsíc na nákupy jídla, drogistické věci a případné doplňování šatníku.

Zdálo se nám, že ta suma je dostatečná a přesvědčovali jsme rodiče, že přece oblečení nechceme pořád, ale snad 1x za dva či tři měsíce máme právo.... A že se klidně dá ušetřit na jídle, máme přece velkou zahradu, tak se dá přece....

A rodiče nám hodili udičku: na 2 měsíce můžeme řídit nákupy rodiny (pochopitelně po odložení financí na zaplacení bodů 2, 3 a 4).
Jo, začátek toho prvního měsíce byl ve velkém stylu. Byli jsme KINGOVÉ - teď rodiče uvidí, jak se to dělá. Dělali jsme nákupy, plánovali, jak ušetříme. K večeři byly obložené talíře s ozdobně krájenou zeleninou.... Za pár dní jsme nějak přestali zvládat. Tahali se s taškami a sami žasli, co toho "sežereme". Když jsme asi tak 20. měli "vyčerpán" měsíční limit a mamka nárokovala nákup mýdla, prošumovali jsme svoje skříně, kam mamka dávala hodně voňavá mýdla, aby prádlo vonělo. Nikdy bychom nepřiznali, že to nemáme pevně v rukách :-D . Konec měsíce byl ve znamení brambor na loupačku a kompotu (těch bylo ve sklepě dost - naštěstí.)
Počátek druhého měsíce jsme zahájili poučenější. Sedli jsme si se sešitem a začali plánovat. Už jsme trochu věděli, kolik čeho nás 6 sní, kolik co stojí a že studený nářez je sice dobrý, ale sekaná nasytí pořádně a na dlouho. Udělli jsme objevy: "S chlebem je studená sekaná moc dobrá, ale teplá s bramborem zasytí v menším množství a déle to vydrží....."
Rodiče nás začali štvát - prej proč už zase bramory. Proč pro nás všechny jen jedno kuře. Proč není doma sirup. Proč někdo nekoupil hořčici, když už došla..... (Dobře znali naše trapné dotazy, které jim asi musely jít děsně na nervy.)

Byly to náročné dva měsíce. Pro nás i pro naše. A já jim moc dodnes mohu děkovat, že to tenkrát vydrželi. Asi jim dalo dost úsilí, nechat nás se v tom plácat.... Určitě měli nějakou rezervu, ale neřekli. Naopak - mamka jen tak utrousila, že dochází jar na nádobí a prášek na praní (na ty dva měcíce, kdy my jsme nakupovali a vařili, ona s tátou převzala naše úkoly - myli a utírali nádobí, prali, věšeli prádlo, vynášeli koš.....)

Pous skončil kompromisem - my uznali, že fakt nemůže být denně na stole kopec brambůrek či slaných tyčinek, naši nám troch přdali kapesného a my si na léto našli brigády, abychom si mohli koupit to, po čem toužíme.

Pokud máte pevné nervy, zkuste to taky, ale jeden nákup bez dalších souvislostí asi fakt nic neřeší......

Ahoj
Simča