Z uvedeného vyplývá ...

... že nejlepší je ztratit se rovnou na začátku. Pamatuju si dovolené s mužem a dcerou (dneska je jí 20 let, běží to běží). Sbalili jsme stan a spacáky do dvou kletrů a hurá na vlak. Vystoupili jsme, kde se to hodilo a pak jsme čtrnáct dní jen šli a spali, kde bylo hezky a kde se nám líbilo moc, tam jsme byli dýl. Jednou jsme se ztratili, trochu mimo dosah obchodů, k večeři byly maliny a houby. A bylo to senza.