Re: tak nevim-je to vtip? neni to vtip?

Presne mi to beres z pod klapek. Nejak nevim, jak to autorka myslela, ale asi by to take hodne reklo o celkove vzdelanosti Americanu. Vetsina z nich nema doma knihy. Proste prijdete do utulheho bytu a porad se divate po stenach a neco Vam chybi, pak prijdete na to, ze jsou to knihy. Americane nemaji uschovane nebo vystavene knihy. To ze my jim davame vyznamne misto v byte je pro ne nepochopitelne. Vetsinou ani nechapou, ze knihou jsou necim, co mame radi ani to, ze nas mnohdy provezeji celym zivotem s tim, ze jinak se nam jevi text cteny v detstvi, jinak v dospelosti, jinak ve stari a ze nektere klasicke veci se daji cist cely zivot a pokazde na nich objevime neco co jsme minule nenasly. Viz dila Ch. Dickense atd.

Mam kamaradku, ktera se ted rozvadi a prvni co prestehovala byly knihy, ktere mela rada. S tim ze sice mnoho knih si clovek muze pujcit, ale co kdyz dostane nekdy kolem 22 hodiny vecerni"chut" na knihu, kterorou cetl treba pred lety a ted ma ni ni naladu, prave na tuto knihu, ve ktere je treba popsana odpovidajici atmosfera, myslenky hlavniho hrdiny atd.

Videohra je proti tomu pocitacova hra pro lidi s myslenim pocitace. Chybi v ni city, je tam jen nenavist vuci protivnikovi, dost naprosto nesmyslnych podminek a detem nekdy dela problemy pochopit to, ze v realnem zivote nemohou preskocit trimetrovy otvor mezi domy, kdyz to jejich hlavni hrdina uplne klidne dela. Mozna ze hry trochu zbytruji pozornost a rozvijeji jemnozu motoriku, ale jinak jsou proti kniham nekdy daleko daleko vzadu.

Knihy mi mnohokrat v pravem slova smyslu zachranily zivot, prave tim, ze mi dodaly odvahu tehdy, kdy mi chybela, ze mi nabydly pratele, kdyz jsem je potrebovala a pomohly mi doufat v neco kladneho, kdyz nadeje na to, ze se to uskutecni byla minimalni. Nejak si nepamatuji, ze by to pro mne udelala nejaka videohra. Na ty se divam jako na ztratu casu. Diteti bych je neodpirala ale vseho s mirou.

A potom, ty nejkrasnejsi vzpominky na destvi se tykaji prave knih, toho jak jsem lezela na trave ve velke zahrade u chaty a cetla knihu, kterou mi pujcil dedecek vzpominky na vecery, kdy mi o te knize vypravel a ja v ni objevovala vic, nez jsem si pred tim vsimla. To ze knihy tvorily mezi mnou a dedeckem most podobneho pristupu k zivotu a podobnych nazoru...

To ze Vam kniha dava moznost psychologickeho nadhledu, nebo treba jen moznost pohledu do myslenek a nalad druheho, ze Vas primo vcleni do deje...ze pochopite co nekoho ma k cinum, ktere by se Vam zdaly nepochopitelne...Tak to tedy pro Vas neudela zadna videohra a pokud ano, tak jen na velice povrchni a bezvyznamne urovni...Ale debatovat o tom nebudu, bylo by to na zpusob ze ja o voze a druhy o koze...Proste asi bych nenasla vzajemnou rec s nekym kdo by knihy smahem odsuzovat.

Takze delejte si se svymi detmi co chcete, je to Vase vec, ale pokud jim odpirate knihy, odpirate jim urcitou velice prinosnou cast zivota. No jak uz jsem rekla, je to Vase vec...