Re: s kojením je to trochu jinak
Doporučuji také Badinter, je to moc zajímavé čtení!!! Já jsem se zpočátku styděla kojit venku (premiéra v zahradní restauraci v centru asi v Kryštofových 2,5 měsících), ale zvykla jsem si a bylo to naprosto přirozené. Nesetkala jsem se s nějakými překvapenými nebo pohoršenými pohledy - nebo že bych je jenom nevnímala? Kojila jsem do roka a to už prakticky "všude". Poměrně mě překvapuje, že to někdo může vnímat jako problém. Ale problém lze udělat ze všeho, že...
Setkala jsem se spíš s negativními reakcemi na naše domácí, vcelku žertovné označení "koza". Když partnerka po Kryštofově vytrvalém naléhání (vytahoval mi tričko a vřeštěl, i když samozřejmě jedl před 10 minutami a bylo mi už 10 měsíců, takže spíš "závislák") řekla: "Tak už mu dej tu kozu!!!" - aby mohla v klidu dopovědět nějakou veselou historku návštěvě, tak návštěva se zjevila a s odporem prohlásila: "Co že mu má dát???"
A přitom pro nás to bylo až něžné...
(Jo, a návštěva nebyla nějaký 30ti letý úspěšný manažer, ale stejně orientovaná kamarádka... i když bezdětná...) Jo, jo, člověk nikdy neví, koho se "kozou" dotkne...
Odpovědět