7.4.2003 14:51:54 petra
Re: kojení v parku a tři generace žen
Já jsem svého syna kojila plně pět měsíců. Pokud to bylo nutné i na "veřejnosti". Kvůli problémům se zažíváním (přes 14 dní žádná stolice) jsem na radu dětské lékařky začala s postupným přechodem na pevnou stravu. Kojit jsem vydržala ještě následující tři měsíce. Ke konci už to bylo utrpení. První zub se vyklubal v necelých pěti měsících a ostatní celkem rychle následovaly. Nějak se mi nepodařilo vysvětlit, že do maminky se opravdu nekouše. Bradavky rozkousané do krve mi skutečně žádnou radost z kojení nepřinášely. A mou ratolest už to taky nějak nebavilo. Láhev plná sunaru byla skvělá pro oba dva. Dnes jsou mu dva a půl roku a já jsem ráda, že jsem ho mohla kojit dokud to šlo. U každého to nastane jindy a záleží pouze na jednotlivci, jak se rozhodne. Jestli zkončit v šesti měsících nebo kojit do tří let...
Jinak kojení zdar. Jenom je mi líto maminek, které ze zdravotních či fyzických důvodů opravdu kojit nemohou. Současný trend v kojení, kdy kdo kojí je super,na ně musí působit dost depresivně. I na mě to padlo, když matky v poradně hrdě hlásily, že své 15 měsíční dítě ještě kojí. Ale nejde přece o výdrž. To není sport, kdo lépe a kdo déle. Jsou to naše děti, které milujeme, ať je kojíme, či ne.
Odpovědět