Re: násilí v televizi

Xantipo, co to je vlastně militantní postoj?... Narozdíl od některých lidí, kteří vykřikují, že jsme národ zbabělců, kteří všechno řeší "jen u piva", já osobně jsem na svůj národ hrdá, že například rozdělení Česka a Slovenska proběhlo diplomaticky, na úrovni, že netekla krev a nevraždili se členové proti sobě stojících hnutí - a nebyli zabíjeni ani vojáci, ani civilisté. Jsem šťastná, že jsem se narodila do téhle země, do téhle doby, v níž se nás konkrétně bezprostředně netýkají žádné ozbrojené onflikty. Svůj militantní postoj bych v jiné zemi a době pravděpodobně nezměnila - jen bych byla hluboce nešťastná, že se zabíjejí lidé (i kdyby členové mé rodiny byli ušetřeni; pokud ne, byla bych ještě nešťastnější, a docela možná bych svůj život ukončila, ale rozhodně bych se nešla mstít). Ať už kdokoliv je zabit, musela ho matka devět měsíců nosit v těle, v bolestech ho porodit, kojit ho, chovat ho, přebalovat, vypiplávat, kolik práce jí to dalo, než z něj vychovala muže (ženu) - a tahle všechna trpělivá, bolestivá mravenčí práce je promrhána jen pro pár pitomejch kousků zlata, gramů drogy, barelů ropy...
Je-li někdo nenapravitelný chladnokrevný zabiják, bylo by mnohem lidštější vynalézt léky a způsoby, které by jeho poškozený mozek vyléčily - a ne ho "na odplatu" taky zabít nebo se mstít na jeho rodině znásilňováním manželek, dcer a synů.
Tímto směrem taky chci vést syna. Nemusíš být jízlivá, samozřejmě že si nemyslím, že by stačilo "nekoupit dítěti pistolku". Samozřejmě že je potřeba vést dítě k empatii, soucitu s druhými, k eventuelní pomoci slabším, a třeba si i povídat o historických událostech, jak je zabíjení kruté atd. Je ale třeba fakt, že můj synáček je dost citlivka, a že konkrétně na něj nemůžu jen tak bafnout nějaké přílišné krutosti a hrůzy - i tak má třeba zrovna poslední týden strašpidloidní období, že se bojí ve svém pokoji usínat, aby na něj nepřišli zloději, tygři a další roztomilé příšerky...
M.