Tehotenstvi neni nemoc a kazdy dle sveho uvazeni a potreb

Prvni dite jsem mela v 21...a ridicak tehdy jeste ne.....tak nejak to bylo vse jine...nekdy mam pocit, ze uz ani nevim jake.

Druhe dite se nam narodilo v prisernych vedrech, v 7/2003.Protoze uz jsem ridicak v teto dobe mela dost dlouho a auta miluji, jezdila jsem z 90% jen autem.Doprosovat se nekoho v tramvaji, trolejbuse nebo autobuse, aby me pustil sednout, kdyz to ty ,,hovadka" nenapadne, cuchat vypary zpocenych lidi..mi bylo krajne neprijemne.A hlavne, kazdou chvilku, hlavne ty posledni dva mesice pred porodem jsem shanela nekde WC....autem to bylo proste pohodlnejsi i v dopravni spicce.Kdyz jsem sedela za volantem, nemela jsem potrebu jit curat, kdyz jsem vystoupila v cili, vzdy jsem dobehla.

Jeste 2tydny pred nastupem do porodnice jsem se tam odvezla a to v pohode.
Jizda autem na vylety, po okoli nebo za manzelem do zahranici 400km mi necinila zadne problemy.
Po narozeni prcka jsem do tydne zase ridila a prcek do dneska jizdu autem miluje.Sedi v sedacce ani neduta, nikdy neblinkal, neni nevrly, nehulaka...asi cestovatel uz od maminky v brisku:-))

Ted cekame tretiho prcka v rijnu.Autem jezdim bez problemu a rada.Pocit , ze bych mela nastoupit do preplneneho dopravniho prostredku me desi a ted jeste s prckem a kocarkem.....to jdu radeji pesky nebo opet autem.

Ve 25TT jsme byli letecky v Recku.Je fakt, ze se tam na me divali nekteri ,,divne" a davali mi stupidni otazky typu- jako ze jsem tehule a nesedim doma, ze nemam strach, ze dokonce mame auto a jezdime po ostrove, ze nesedim pod palmou, zahalena a nemacham si nohy jen v bazenu, ze chodme dokonce i na plaz a pod. No myslim, ze do toho nikomu nic neni a ze nepojedu takovou dalku, abych sedela jen ve stinu pod palmou.
Za polovinu pobytu , co jsme meli auto jsme procestovali ostrov krizem krazem i po ,,kozich" stezkach cca 600km.Lezla jsem na zriceniny, chodili jsme vecer na dlouhe prochazky do vzdaleneho letoviska cca 2km tam a 2zpet, plavala jsem v mori.....jezdili jsme na vylety a po pamatkach.
Necinilo mi to zadne problemy.Muj zdrav.stav je dobry, muj gynekolog schvalil, ze nevidi duvod, proc bych nemohla.
Mazala jsem sebe i malyho, nosila klobouk, sedela i na plazi pod slunecnikem nebo ve stinu, pila litry ciste vody denne, v poledne jsme byli jen ve stinu, nedelala jsem nic , co by me vylozene vadilo a unavovalo.
Uzila jsem si tech 12dni uplne s plnym nasazenima byla to prekrasna dovolena!!
PO navratu domu jsem odridila cestu ke tcyhni na Slovensko cca 250km, po Slovensku 150km ke kamaradce na chalupu a zpet......., proste me to nevadi, rizeni auta je pro me relax a prijemna vec.Nedelam zavodnika ani hrdinu.Pokud se neco ma stat, stane se to i tak.Ja verim v osud.A ten neovlivnim ani tim, ze budu sedet na zadku doma.

Pro me je tehotenstvi jiny stav, ne nemoc.Uzivam si ho.Uzivam, ale opatrneji.
Je na kazde z nas , jak se citi, co je ktere z nas prijemne.Kdybych byla na miste nektere maminy, ktera treba opakovane potratila, byla na umelem oplodneni...mela bych asi vnitrni strach o dite a i kdyby mi to dr. doporucil, nejela bych.To bych neriskovala, pro me by v tu chvili miminko bylo nad vsechny dovolene a nad vsechny jizdy autem a vylety.
Ale vzhledem k tomu, ze ja komplikace spojene s miminkem nemam, strach si nepripoustim.Bylo by to pak jeste horsi.
A ja se proste s pubertakem, batoletem a pupkem ve meste bez auta neobejdu.
Osobne mam moc znamych , ktere byly nebo jsou tehotne a za volant si proste nesednou, i kdyz jsou jinak v pohode a myslim, ze vic jak ja.JA mam astma, takze nejake ty zdrav,komplikace mam a v urcitem rocnim obdobi dost velke a obtizne.Ale chapu je a ony zase me.
Neresim to.
Jen chci rict, ze na tom, ze nekdo ve 26TT jezdi autem neni nic k obdivu.Je to kazdeho vec, kazda jsme jina a citime se jinak.Co clovek, to jina povaha.Proste pro nekoho je to s pupikem normalni kazdodenni rutina.

Preji vsem mamkam cestovatelkam a i necestovatelkam pohodove tehu a stastne najete kilometry s miminkem v brisku i v autosedacce!!!!