Re: Tehotenstvi neni nemoc a kazdy dle sveho uvazeni a potreb

No já si také nedovedu představit, že bych se na 9 měsíců odřízla od světa. Otěhotněla jsem zcela plánovaně a napoprvé v Americe na lodi, kde jsme s manželem pracovali. Ve 12tt jsme letěli domů, ještě s dlouhým čekáním na letišti a přestupy, takže jsem asi 2 dny nespala. No nějak jsem se přes Atlantik dostat musela. Ale nebyla jsem zdaleka sama. Na lodích, kde bylo průměrně 700 - 1300 zaměstnanců, se vždy pár těhotných našlo. Na ultrazvuk jsem šla až doma ve 12tt. Kdybych ty hororový příspěvky na rodině o zamlklém těhotenství, o tom že je normální zvracet (mě nic nebylo) apod. četla ještě před tím, určitě bych trnula hrůzou, že něco není vpořádku. Jo měla jsem možnost navštívit gynekologa v Karibiku, kterej za 250 dolarů zkonstatuje podle zvětšené dělohy (bez ultrazvuku), že je žena těhotná a dá vitamíny. To jsem zjistila i bez něj a vitamíny si koupila sama.
Co se týká řízení auta,manžel odjel na 4 měsíce opět do ciziny, takže jsem se dopravovala skoro každý týden 80km na chalupu sama.Že bych se uzavřela až do porodu ve 2+kk, o tom jsem tedy neuvažovala. O nákupech, doktorech, dojíždění na cvičení, k rodině na návštěvy apod. ani nemluvě. Párkrát jsem jela do centra (Prahy) metrem, ale poprvé a myslím naposledy mě pán pustil sednout někdy v 7. měsíci. Sice moje maminka pořád brblala, že bych řídit neměla,(někde si přečetla, že mám zpomalené reakce :-))) ) ale já řídim ráda a opravdu mi to nedělalo problémy. Ve 36tt se vrátil manžel a už mě za volant nepustil. Jinak bych řídila až do porodu.
Samozřejmě, pokud má někdo rizikové těhotenství, musí být opatrný, ale pokud je vše vpořádku, měla bych snad strávit těhotenství v okruhu 1km od baráku?