Re: Nikomu bych to nepřála

Kulissko, zkus navštívit psychologickou poradnu, pokud si nevíš rady sama. Moje matka žila v podobném vztahu šest let (od mých čtyř do deseti let), otčím byl agresivní alkoholik a když se napil, bylo to fakt peklo. Následky takového života cítím dodnes, a to je mi 30, sama mám dítě a spoustu věcí už umím pochopit. Nedovol, aby Tvůj syn přebíral model takového chování (a to se stává). Nedovol, aby viděl, že násilí je normální a je beztrestné. Nedovol, aby ztratil úctu k Tobě, protože si to všechno necháš líbit. Stejně si to nechala líbit i moje matka. Později jsem pochopila, že můj pocit, že moje matka není schopná mě ochránit, vyplývá právě z toho, co si nechala líbit (i když určitě v dobré víře, že ona to unese, hlavně, když nebije nás-děti). Možná, že problémy Tvého syna se chováním jeho otce zhoršují. Každopádně bych vyhledala pomoc, protože násilí se opravdu stupňuje. Kanálama bys neměla chodit Ty, ale agresor - tj. Tvůj manžel. Není Tvoje ostuda, že jsi zbitá, je to jeho ostuda. Neobviňuj se, nemůžeš si za to sama. Nikdo nemá právo Tě bít, ani nijak ponižovat. Vyhledej pomoc, než bude pozdě. Můžeš se obrátit třeba na Bílý kruh bezpečí na www.bkb.cz, kde jsou i odkazy na jiné organizace. Nečekej, až manžel vyhodí z okna Tebe nebo bude vyhrožovat vyhozením syna. Hodně sil Ti přeju, pokud jsi vydržela tento víkend, jsi silná žena a dokážeš se postavit takovému chování. Přeju hodně zdravého rozumu a určitě se ještě ozvi. Zuza