Re: A co jako

Libiku,
na tvé reakce se vždycky velice těším a většinou nebývám zklamaná :-).
Je to asi o tom, že nejsme obě stejné, ač máme doma obě inženýry (dobře jim tak). Já jsem spíš psí fuc, takže mi trvá dost dlouho, než se s někým skamarádím (maminy na pokoji), taky jsem konzervativní, tvrdohlavá, stará, nerada se hádám atd. Představa, jak bojuju za něco, co považuju za své svaté právo, mi docela vadí. Nerada (hrozně nerada!) spím s někým v místnosti. Nejsem moc nadšená, když se o mě někdo nějak přehnaně stará, když mi někdo říká, co a jak mám dělat, nemám ráda jakékoliv "režimy", natož když se po mně chce, abych se jim přizpůsobila - a já v tom ani při nejlepší vůli nedokážu najít žádný smysl (úklid ráno v 5 hodin).
Ale to jsou celkem maličkosti.
Doma byl klid, když jsem pochopila, že rodím, odeslala jsem starší dítě ke známým a psi jsou inteligentní, v noci chrní a neštěkají.
Ideje žádné asi nemám :-), takže nehrozilo, že nějaké zradím, pokud PA stihne dojet k porodu doma, samozřejmě, že nějaké medikamenty má.
Přítel byl dojatej a ospalej, ale jinak porod zřejmě vnímá jako brnkačku, nic moc se nedělo a najednou bylo dítě venku, zalezl si k nám do postele a usnul, na panáky on moc není, bolí ho po nich hlava :-).
Návštěvy bych skutečně příště omezila, ale nic nesežrali, spíš sami donesli a nenašlapali, máme samé známé, kteří se přezouvají před dveřmi. Chtělo se mi spíš odpočívat, než konverzovat, ale nijak strašné to fakt nebylo.
K epidurálu mám výhrady kvůli jeho vedlejším účinkům, nikoliv z principu, ale rozhodně bych ho nikomu nevymlouvala. Měla jsem rychlý a lehký porod, sama nevím, jak bych se chovala, kdybych měla bolesti několik dní, třeba bych pak o něj taky škemrala.
Víš co, jako nejste stejné vy "porodnicorodky", tak nejsme stejné ani my "domorodky". Vycházíš z představy, že jsme všechny "přírodňačky", které mají dlouhé vlasy, nemalují se, jí naklíčené obilí a doma svítí svíčkami. Proč ne, když to někomu vyhovuje. My svítíme úspornými zářivkami a peru v automatické pračce. Obilí sypu v zimě ptákům.
K lékařům mám úplně normální vztah jako ke každé jiné profesi, nemocnice beru jako zařízení, kde leckdy zachraňují lidi. Když budu nemocná, samozřejmě, že tam půjdu.
Porod doma není rozhodně módní záležitost, ani otázka nějakých principů a idejí. Je to třeba i o tom, že se mi moc nelíbí, jak se personál chová k novorozeňatům. Je to o tom, že co jednomu vyhovuje, druhému může vadit...