Konečně...

Nedávno jsme si sedly s holkama, co máme zhruba stejně staré děti na kafčo a probíraly první okamžiky po narození našich maličkých...

Bylo nás 7 od 22 do 25 let. Jen jedna z nás řekla, že věděla od začátku jak a za co vzít. My ostatní jsme byly zmatené a nervózní.

Já jsem téměř do porodu chodila do školy, skládala jsem zkoušky... Prostě jsem neměla nějak čas si narůstající bříško užít. Kdybych nechodila pravidelně na ultrazvuky, ani bych nevěděla, že jsem těhotná. Když se pak Kryštof narodil, necítila jsem v první chvíli vůbec nic. Myslela jsem si, že jsem proto špatná, jenomže jaké bylo moje překvapení, když další mamina řekla, že jí TO taky došlo o pár hodin později...

Takže asi vážně nebudu taková nelidská příšera, jak tvrdí moje švagrové, které byly ihned po narození svých dětí VZOROVÉ matky a ve svých citech k čerstvě narozeným drobečkům měly jasno...

Nevím, proč bychom se my - "špatné matky", které se hned od první chvilky nebyly jisté - měly stydět.