Balzám

Ahoj,
ráda bych se taky podělila o své zkušenosti po porodu.Když mi pan doktor řekl, že budu mít dvojčata, a řekl mi to někdy v 9-tém týdnu, tak se o mě pokoušel šok, nějak jsem se stím nemohla vyrovnat.Celé těhotentsví bylo v pořádku, snažila jsem se přinutit se mluvit k miminkům jako ke dvěma, a pomalu se připravovat, že jich bude víc.Přiznávám, šlo to těžce. Předesílám, těhotenství to bylo moc chtěné,plánované a moc jsme se na mimi s manželem těšili. Děti se narodily ve 34-tém týdnu neplánovaným císařským řezem.První dny jsem si připdala jako ve snu, jako, že se probudím, nebo, že mám děti jen půjčené a třeba za čtrnáct dní je vrátím a můj život poplyne zase klidně jako předtím. Pořád jsem čekala, kdy už nastane ta chvíle a já pocítím tu, všude popisovanou, vlnu mateřské lásky a ona pořád nepřicházela.Když mě s nimi dali v porodnici na pokoj, tak jsem Alexe pořád chovala.Evinka byla v inkubátoru.A nějak mi nedocházelo, že mám děti dvě. A ta vlna pořád nikde.Po propuštění domu byl u nás v bytě zmatek, nikdo nespal, křičela dvě mimča a já MATKA!!! jsem nevěděla co snimi a které chovat dřív.Seděla jsem ve vaně, brečela a říkala, proč já, co jsem komu udělala, že mám dvojčata.Postupem času se vše uklidňovalo, žádná, všude a všemi popisovaná vlna lásky sice nepřišla, ale svoje děti miluju, teď jsem ráda, že je mám a na ty začátky vzpomínám teď už trochu s úsměvem, ale i trochu s výčitkami jestli nejsem nějaká divná.