Všechny děti

nejenom děti " toho druhého" mohou mít v noci strach. Jsem už dospělá, ale někdy se v noci, teda spíše nad ránem probudím a všechny problémy, které řeším /nemocné děti, nedostatek financí, resty v práci/ jsou jaksi naléhavější a připadají mi až neřešitelné. Pokud se mi ještě povede usnout, ráno se divím, proč jsem tak panikařila. Pokud mají děti jakékoliv trable a nejistoty, musí být pro ně noc strávená osamotě k nevydržení. Strach je totiž iracionální takže "nemáš se čeho bát" prostě nemůže zabrat...