V noci vycházejí na povrch nejrůznější úzkosti

• Pokud dítě po vyslechnutí pohádky usne, stráví klidnou noc a ráno po probuzení vám radostně běží popřát dobré ráno, znamená to, že je s vámi šťastné. Upravili jste pro ně pohodlný dětský pokoj. Je to jeho panství, kde se cítí dobře. Nový otcův život s vámi vnímá pozitivně, jeho emoce mu nebrání v klidném spánku.
• Ale nejčastěji se po obtížném uložení do postele dítě v noci budí. Když je jeho otec s novou partnerkou nebo naopak matka s novým partnerem, je pro dítě těžké přijít a říci, že ho trápí zlé sny a noční můry – nevlastního otce nebo nevlastní matku to nejčastěji podráždí. I když se snaží o chápavý přístup, jejich reakce bývají jen zřídka přirozené. Tak se mohou v dítěti utvářet pocity nepohody a zatrpklost, které budou s každou nocí narůstat.

Markéta něco takového prožila s Evou. Než začala bydlet společně s Patrikem, mívala Markéta ve zvyku nechávat dveře od pokoje otevřené. Třebaže její vlastní děti měly dobrý spánek, přesto věděly, že mohou kdykoli za rodiči přijít. Jakmile Markéta začala žít s Patrikem, chtěla dál spát s otevřenými dveřmi. Ale když spala v domě o víkendu Patrikova dcera Eva, budila se několikrát za noc, ačkoli jí bylo už sedm let, a chodívala za otcem. Markéta se dozvěděla, že když je Eva doma u matky, spí u ní v posteli, proto pro ni není přirozené být v noci sama. Markéta se snažila maminku děvčátka nekritizovat. Šlo o dlouhodobý návyk, který se dal vzhledem k matčině osamělosti jen obtížně měnit. Markétě s Patrikem však zároveň bylo nepříjemné, když bylo jejich soukromí rušeno častými vpády dítěte. Ptali se mě, jestli mají zavírat dveře, i když Markétu to viditelně šokovalo.

Dost často vyvstává otázka adekvátnosti zvyků nevlastních bratrů a sester, protože nemají stejnou výchovu. V Markétině případě se mladé ženě naštěstí podařilo postupně vytvořit přátelský vztah s Evinou matkou, a tak jsme mohly před dítětem mluvit o nezbytných „mantinelech“. Děvčátko muselo vědět, a její maminka také, jak nutně se potřebuje matka, i když žije sama, nerušeně v klidu vyspat. Vysvětlovala jsem a zdůrazňovala, že i když nemá maminka u sebe v noci tatínka, může mít taková dospělá žena třeba chuť si pozdě do noci číst, zatelefonovat nejlepší přítelkyni, dívat se na televizi, vstát a jít se napít. V tom potřebují mít matky nezávislost. Je důležité, aby někdo, kdo nepatří do rodiny, dítěti vysvětlil, že každý má své vymezené místo a neměl by narušovat prostor druhého, nejenom se zřetelem na manželský život, ale i z ohleduplnosti k životu vlastní matky.

Na následující sezení přišla Eva se svou maminkou. Ta mi oznámila, že od našeho posledního rozhovoru za ní přicházela dcerka do jejího pokoje jenom brzy po ránu. Nepřispělo snad uvedení do pořádku všech těchto rodinných záležitostí k tomu, že se nakonec Patrikova bývalá manželka odpoutala od svého údělu matky trpitelky? Jisté je, že o několik měsíců později mi představila svého nového partnera. Vypadalo to slibně. Eva se tvářila šťastně, radovala se, že má její maminka „milého“ – stejně jako ho má Markéta v jejím otci. A od té doby se v noci nebudila.

To ukazuje, že dítěti nelze nařídit, kde má mít své místo. Aby bylo možné najít řešení na poruchy v jeho chování, je nejdřív nutné pochopit křehkou rovnováhu mezi dospělými, rozvedenými rodiči, nově uspořádanými rodinami i nevlastními bratry a sestrami. Rodiče často navštíví lékaře, protože dítě trpí poruchami spánku a oni by je rádi vyřešili nějakým „sirupem“ nebo „homeopatickou léčbou“. Nebo napadne někoho (zpravidla nevlastního otce vzhledem ke všem výše zmíněným důvodům slabší citové vazby k dítěti) prohlásit: „Zavřeme si dveře od pokoje, musíš spát!“ To ovšem nepřinese žádný výsledek. Správný postoj totiž spočívá v tom, že se pokusíme pochopit, proč má dítě strach být v noci samo v místnosti, jaké nepříjemné pocity na ně dotírají a způsobují, že to nevydrží a jde za vámi navzdory tomu, k čemu jste ho nabádali.

Když pátráme po příčině, postupně vystupují na povrch bolestné nebo konfliktní situace rodičů. Jakmile se podaří zmírnit utrpení vyvolané bojem jedněch proti druhým a pokud dítě cítí, že mu druzí naslouchají a chápou ho, i když nelze vyřešit všechno, jako zázrakem se u něho objeví klidný spánek. Pokaždé mám ohromnou radost, když mi některý rodič zavolá a hlásí mi: „Má dobré spaní!“ Proto se na novou partnerku (nebo partnera) rodiče obracím s prosbou, aby si uvědomili, že spánek dítěte toho druhého nelze nařídit, lze ho dosáhnout působením klidné rodinné atmosféry.

Ukázka je z knihy Dítě toho druhého, kterou vydal Portál a koupíte ji zde.