Re: Zpívat či nezpívat

Li, tak podobně na tom byla i já. Mě "nechal" syn zpívat tak do roka a čtvrt či půl. Pak se začal vzpouzet - nechtěl, abych zpívala. K tomu se navíc přidalo i to, že ho nebaví básničky - od jistého věku (tři? čtyři? roky) je odmítal poslouchat, toužil jen po próze. Jedinou výjimkou byla Kouzelná abeceda (od Hanky Jelínkové) a místy sem tam nějaká klasika o vláčcích (Jan Čarek). Co se zpěvu týče, tak samozřejmě sám taky nezpíval, začal vlastně až ve školce, kde zpívaly děti. Tím jeho "terorem" jsem se i já sama už odnaučila zpívat - přesto, že do té doby byly pro mě písničky, zpěv a koneckonců i hudba velmi důležitou hodnotou. Je fakt, že jsem to docela obrečela. Těšila jsem se, jak si "spravím chuť" po mamčině výchově založené na víceméně miminkovských lidovkách - těšila jsem se na Koťata, Lucčinu bačkorku, Holubí dům, písničky z pohádek... Postupně syn dozrál aspoň k těmto různým dětským písničkám nazpívaným Dádou, a třeba před rokem se zbláznil do Maxíků:-)
No co, bez písničky na rtech taky přežije. Horší jsou ty básničky: nevím, jestli mu jednou nebude chybět, že nemá příliš natrénovanou paměť:-(
M.