6.11.2005 19:38:13 Jakub Srnec, jeden dospělý syn
I nám se osvědčil stejný postup
My jsme měli to štěstí, že jsme dostali syna už v porodnici. Od začátku jsme se s manželkou shodovali v tom, že mu nebudeme nic tajit, jen jsme nevěděli, jak na to. Nakonec k tomu došlo přirozeně taky formou pohádky asi v jeho třech letech. Nejprve se zdálo, že nic nevnímá, ale ukázalo se, že to vzal jako fakt, který ho vyzbrojil do budoucna, takže nikdy s tím, že je adoptovaný, neměl problém. Dokonce ani v pubertě, která měla strašlivý průběh, nám nevyčetl, že nejsme jeho rodiče, takže mu nemáme co povídat - a to jsme vyslechli ledacos. Mohu proto jen doporučit, nebojte se dítěti říci pravdu, a včas, dříve než mu to schválně nebo i neúmyslně někdo vmete do tváře.
Odpovědět