Re: Chybí osvěta-názor přímo z porodnice
Obdivuji Vás, že jste vydržela,pracuji na novor, odd.již dost dlouho,abych v průběhu své praxe, zažila několik přístupů ke kojení.Sama jsem kojila první dceru plně do roka a půl, přesto,že jsem byla velmi mladá(19 let)ale v podstatě jsem se řídila svými instinkty .Rad jsem se od setřiček nedočkala.Vyzkoušela jsem si i mastitidu, kdy mi radili přestat kojit,že to miminku neprospívá,ale postavila jsem si hlavu a vyšlo to.Asi 2 roky na to jsem začala pracovat na novor. odd,to bylo v době (1984),kdy se u nás na porodnici začinalo s roomingem.Kojilo se striktně podle hodin,to trvalo velmi dlouho, teprve poslední dva roky,v podstatě jako reakce na odliv rodiček do sousedních porodnic, se i u nás začali opatrně objevovat změny ,již nemusíme nutit maminky ke kojení přesně po 3 hodinách a jen 15 minut.Snažíme se je dobře naučit techniku kojení, používáme i instruktážní filmy.Hodně nám stoupl počet maminek, které kojí při odchodu z porodnice.Co u nás není možné je v žádném případě miminko nadokrmovat,čekáme zhruba 48 hodin(pokud je dítě klidné a maminka trpělivá)ale pak pokud se neobjeví ani náznak mleziva začínáme s dokrmováním samozřejmě lžičkou,či z kádinky.Aby mohlo být od nás miminko propuštěno musí přibývat na váze.To je totiž nařízení našich lékařů,takže ani na středisku si obvodní lékař nedovolí čekat měsíc než dítě dosáhne zpět porodní váhy.
Ale setkala jsem se s tím, že se toto čekání vyplatilo.Švagrová rodila v jiném kraji a tam vydržela obvodní lékařka opravdu čekat a náš synovec byl díky tomu kojený téměř půl roku.Je škoda, že se lékaři nedokáží na své úrovni domluvit na jednotném postupu,byla bych pro aby se s osvětou začalo právě u nich. Když jsme si byli poslechnout paní doktorku Mydlilovou,moc se nám seminář líbil,ale byli jsme tam pouze sestry a nově příchozí paní doktorka.Jen my se zajetými praktikami nejsme schopné pohnout.Ale zase z druhé strany jsem se v praxi setkala bohužel s mnoha maminkami,které sice tvrdily, že hrozně chtějí kojit,ale v momentě,kdy zjistily, že to nejde až tak automaticky, že chvilku trvá, než se mlíčko objeví, a někdy to doprovází i některé nepříjemné pocity,okamžitě žádaly dokrmení a mohli jsme vysvětlovat
a rozvoji laktace co chtěly, a nakonec jsme z toho vyšly jako ty špatné a neochotné, které jejich miminko týrají hlady už od prvního dne.
Kojení moc fandím, podařilo se mi i udržet si mlíko odstíkávání téměř dva měsíce.Porodila jsem totiž dvojčátka v 28, týdnu a věděla jsem, že mateřské mléko je pro ně moc důležité, opravdu jsem pravidelně , jako kdybych kojla odstříkávala mléko a při každé dávce jsem se snažila odstříkat o trošku víc než při předcházejícím odtříkávání.Takto se mi podařilo udržet laktaci 7 týdnů,než byly schopné sami pít.i když ještě stále s problémama.Kojila jsem je obě i přes to, že jedna z nich(jsou to dvě holčičky) měla oboustranný rozštěp měkkého patra a levostranný rozštěp rtu a tvrdého patra.Pomohla mi sice k tomu bohužel neochota zdravotnických pracovníků v daném spádovém zařízení, kdy je vůbec nezajímalo, jak krmím takto problémové dítě.Tak jsem si musela poradit sama. V podstatě jsem jí odstříkávala mléko přímo do pusinky, ona se sice nemohla přísát , ale snažila se, a tím i mezi námi docházelo k tak důležitému kontaktu.Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že jsem jí tím prospěla i jinak, už si bohužel přesně nepamatuji proč to tak je ,ale v článku v jednou časopise jsem se dočetla, že pokud se matka alespoň pokusí takto nemocné dítě kojit, tím že ono se pokouší sát, pak tyto děti v pozdějším věku tak často netrpí nemocemi dýchacích cest, což je jedna z komplikací u těchto dětí.Opravdu jimi moje dcera netrpěla. Podařilo se mi kojit je obě do 4 měsíců,což při té spoustě práce považuji za úspěch.
Opravdu Vás obdivuji, že jste vydržela, a prosím předejte tyto své dobré zkušenosti dalším maminkám.Můžeme jen doufat,že aspoň tyto kladné zkušenosti s kojením nahradí chybějící osvětu.
Odpovědět