Jak to zažil 18-ti letý kluk

Mám soukromou firmu a během minulého roku k nám docházel na brigádu jeden kluk. Vydělával si na velkou cestu. Na cestu do Ameriky.
Včera se vrátil a dnes se u nás zastavil. Říkal, že zažil nezapomenutelné prázdniny. Tři týdny práce v "kempu" (což je asi něco, jako naše tábory?) a dva týdny cestování po Americe neměly chybu. Až na to.......:

Pentagon na vlastni oči

Studuji střední školu a poslední tři měsíce jsem strávil pracovně v Americe. Od začátku září jsem cestoval po amerických městech a osudového dne 11. 9. 2001 jsem se nacházel ve Washingtonu. Ráno jsem se s přáteli vydal podle plánu na prohlídku Pentagonu. Zhruba kolem deváté hodiny jsem stál v jednom z křídel této budovy, a čekal ve frontě na vstupenky. Jelikož zájem návštěvníků je velký, dostal jsem je až na jedenáct hodin. Proto jsem šel do obchodu se suvenýry přímo ve vstupní hale pro turisty. Po příjemném nákupu jsem se usadil do pohodlné židle a čekal na své kamarády, s kterými jsem na prohlídku měl jít.
Zhruba v 9:40 se najednou ve dveřích objevili lidé v uniformě a začali nás hnát všechny ven z budovy. To ovšem nikdo z turistů ještě nevěděl, co se opravdu stalo. Celkem v poklidu proběhla evakuace. Dalo by se říct - profesionální evakuace. Co se doopravdy událo, to jsme se dozvěděli až venku. Jedna ze stran Pentagonu byla v plamenech a z širokého okolí se již sjížděli hasiči a vozy záchranky. Ten den se odehrála asi jedna z největších tragédií v životě mnoha lidi. V jednom okamžiku jich zemřelo několik desítek v letadle, které pod vedením teroristů naletělo na Pentagon a mnoho dalších přímo v budově. Chci ale podotknout, že pevnost této stavby musí být nepředstavitelná, protože ač jsem byl ve vedlejším křídle, neslyšel jsem ani v nejmenším náraz letadla či jiný výbuch a ještě několik minut po tomto náletu stála budova celá. Pouze z oken a trosek letadla šlehaly plameny. K sesuvu jedné části zdi došlo, až když jsme od budovy odbíhali. Začal se zde totiž všude po okolí šířit nepříjemný hustý kouř.
Jsem velice šťasten, že jsem tento teroristický útok, kdy nás od smrti dělilo jen několik desítek metrů, šťastně přežil. Hrůzu této události jsem si ve skutečnosti plně uvědomil až den poté. Doufám, že můj život nebude nadále tak pestrý. V každém případě to byly nezapomenutelné prázdniny.

(autor si nepřeje být jmenován)