Re: Hádky

Evo, to co píšeš naprosto sedí na mého přítele. Myslíš, že je to histerie? Přesně, jak píšeš, že po tom co mi vynadá se jakoby uklidní a je mu dobře, úplně vidím,jak si jakoby oddychne. Jak se mu uleví. Pak opravdu spokojeně usne nebo si dokonce píská a zpívá vedle v pokoji a já v ložnici brečím do polštáře. :-( Já jsem z toho vždy velmi zklamaná a trvá mi třeba dva dny, než to překousnu zatímco on je v pohodě, nic neřeší a navíc je třeba naštvaný, že se s ním nebavím. Myslím, že tomu nepřisuzuje takovou váhu, vidí to jako určitý způsob hádky a omlouvá si to tím, že hádky jsou všude a tak nedělá nic špatného. To, že jeho způsob hádek je poněkud nedospělý a hulvátský, to už nevidí. Je mi to líto, protože jinak je moc fajn, má dceru z předešlého vztahu a na ní je hodný, hraje si s ní, věřím, že by byl super táta i našemu dítěti, ale žít v tom dusnu je někdy hrozný. Není to tak často, většinou to ukočíruju tak, že ho hned okřiknu, jakmile vidím, že by se něco mohlo blížit nebo to převedu na legraci a jakoby ho pošťuchuju a on toho nechá. Ale někdy je to neúnostný, někdy ani já nemám náladu to zachraňovat a třeba sílu nějak se bránit nebo bojovat a pak to jede. Dovolím mu, aby mě tím dostal a pak jsem z toho sama smutná. Ta ignorace je fakt super způsob, taky to zkouším. Někdy mě to ale stojí spoustu sil, protože když nepřestane, akorát mě to naštve. Většinou toho ale nechá, když vidí, že nemá publikum, tak ho to asi nebaví. Taky pomáhá bavit se o něčem jiným, prostě najednou otočit a hotovo. A nenechat se tím udolat. Já jednu dobu měla pocit, že si za to můžu sama a jemu se podařilo ve mě vyvolat pocit, že jsem špatná, pomalu ve všem, protože vyčítal každou maličkost i ohledně domácnosti, ale pak mi hodně lidí otevřelo oči, protože říkali, že takovou ženskou by si mohl přát každý chlap a že on jen remcá a zkouší co si může dovolit. Evo, držím ti palce, abys to nějak ustála a aby se to zlepšilo. Nevím, kolik tvému muži je, ale snad ho to s věkem přestane bavit a taky bude chtít klid. Díky za rady.