Všeho moc škodí

"Je jednoduché poznat zapomnětlivé dítě a stejně jednoduché je zapomenuté věci mu půjčit, zařídit, aby měl dvojí učebnice, jedny doma, druhé ve škole, pero, tužku, pastelky u učitelky v šuplíku. "

A proč by děti, které nic nezapomínají měly být v nevýhodě tím, že si to všechno odnosí na svých zádech? A některé dítě, o kterém řekneme, že "zapomíná" bude automaticky navěky omlouváno? A kdy se naučí, že za některé věci prostě postupně převzít zodpovědnost musí?

Rozhodně si nemyslím, že by to ve školách mělo vypadat jako v nějakém velmi přísném výcvikovém táboře, ale nějaké požadavky by na děti kladeny být měly a jejich splnění by mělo být vyžadováno. Je spíše na rodičích, aby věděli, že i když má jejich dítě čtyřku z matematiky, tak je to pořád jejich milované dítě, ale učitel by neměl stejnou známkou hodnotit dítě,které v daném předmětu vyniká a dítě, kterému to jednoduše nejde - to vynikající by tím ztratilo motivaci a to slabší by nemělo možnost zpětné vazby a pozvolné přirozené orientace jiným směrem - např. cizí jazky, nebo cokoliv jiného, v čem je lepší.