Špatný sen učitelky

Jsem učitelkou 1.stupně, především 1. a 2.třídy. Četla jsem tento článek se zatajeným dechem. To je snad zlý sen??? Učila jsem 6 let, momentálně jsem na MD. Moje práce byla vždy mým koníčkem a mnohokrát se mi po dětech stýská. Vím, že některé kolegyně jsou afektované a unavené, ale mrzí mě, že nás všechny házíte do jednoho pytle.
Nejradši bych vás všechny pozvala k nám do třídy, ale to bohužel nejde. Tak alespoň věřte, že moje děti jsou u nás ve třídě šťastné a doufám, že všechny.
Např. hned první den dostali rodiče mé soukromé telefonní číslo. Žádala jsem je, aby volali v případě omluvy, dotazu, rady, nikoli "Jaký má Pepíček dnes úkol?". Rodiče věděli, že mohou kdykoli navštívit vyučování a aktivně se ho účastnit. V 1.třídě jsem do listopadu nedávala žádné známky, pak jen jedničky, případně dvojky. Dětem jsem psala každý měsíc slovní hodnocení. Připravovala jsem se na pomalejší děti. Každé ráno jsme si půl hodiny povídali v ranním kruhu. Atd.atd.
Měla jsem tyhle děti až do poloviny 4.třídy a musím říct, že se mi odcházelo těžko. Doteď si píšeme SMSky a dopisy, zvou mě na své třídní akce a moc na ně vzpomínám.
Učila jsem hrou, byli jsme s dětmi partnery. Ale to všechno vyžadovalo velkou přípravu, čtení tuny literatury, stříhání, lepení, malování,...
O to víc mě mrzí, když se po nás "nezasvěcení" vozí a ukazují na to, kdy končíme v práci a kolik máme prázdnin. Je to pravda. Ale význam prázdnin jsem pochopila, až když jsem začala učit. Úča je totiž v červnu úplně "vypatlaná" a unavená. Jsem úplně bez elánu a bez jediného nápadu. O prázdninách si fakt odpočinu a v polovině se začínám zase připravovat, číst, stříhat, lepit a malovat.
Úplně se mi zastesklo. Přeji vám všem, abyste pro své děti našli vždy úču pohodářku. Dáša