Reakce na příspěvek

Milá Bellano,
Váš příběh mě opravdu pobavil. Myslím v tom dobrém. Já sama jsem v 7/2005 porodila dcerku Kristýnku. Takže zrovna tento měsíc bude mít půl ročku. Taky jsme prošli spoustou změn a zažíváme je dodnes. Z některých věcí máme rituál(např. z koupání) a některým věcem se musíme neustále přizpůsobovat podle situace a okolností. Každopádně jsem byla rozhodnuta v některých věcech být pevným(né tvrdým) rodičem. Miluji svoji dcerku, ale zase zastávám názor, že dítě si nesmí s rodiči dělat co chce! Od tří týdnů jsme zavedli spaní v postýlce, taky jsme do tří měsíců koupali každý den(kvůli prdíkům), pak jsme se napapali, přečetli příběh a šli spinkat do postýlky. Každý den je do 20hodin v postýlce. Nevadí mi, když nespinká a povídá, ale musí tam už ležet a chystat se ke spánku. Já jsem potom pohodovější maminka, protože mám večer už čas i pro sebe a taky manžela. A to netvrdím, že hned usne. Kolikrát začala plakat a v náruči utichla. Ale raději jsem za ní přišla, utišila ji, dala líčko na líčko, ale nechala jsem ji v postýlce, aby pochopila, že se jde spát. Taky když ji vypadává dudílek, tak tam lítáme někdy i pětkrát,ale stojí to za tu výdrž, protože naučit dítě na určitý režim se později určitě projeví jako neocenitelné. Během noci jsem ji často brávala k nám do postele a to nám zatím bohužel zůstalo. Když jsem byla rozhodnuta ji tam nechat, podařilo se mi to na týden. Sice sebou mlela kolem té druhé v noci(to byla zvyklá, že ji beru k nám), ale začala si pomalu zvykat. Nebo začala v noci plakat. Utišili jsme ji,ale zase nechali v postýlce. Teď momentálně je nemocná, takže zase máme v posteli návštěvníka, ale nemáme srdce ji nechat spinkat jinde. Myslím, že maminka se musí někdy obrnit proti pláči děťátka a pokud mu nic nechybí, je najezené, přebalené, nemá bolest, tak jej nechat i trochu poplakat. Když naše malá zjistila, že se spí i přes den a nechtělo se jí, tak začala tak plakat až se jí vyhodili potničky na hlavičce. Ověřili jsme, že jí nic nechybí a nechali ji poplakat a za pár dní bylo dobře. Chce to trpělivost a samozřejmě i rozlišovací schopnost. Všichni se to musíme učit, protože škola na rodičovství neexistuje, ale myslím, že dětičky jsou moc chytré a když budou vědět jak na nás už od mala, pak až budou větší, ničeho u nich nedosáhneme. A už vůbec né nějaké výchovy. Proto Vám přeji trpělivost a pohodu. Maminka Lucka a Tinka