Já to měla podobné :-)

Já se, co by prvorodička, těšila na porod a hlavně až své mimi uvidím.Jak asi bude vypadat, komu bude podobné?S pocity, že snad něco vydržím, jsem se po 14dnech dočkala vyvolávaného porodu, stahy jsem měla po3minutách a trval více jak 30h, zakončený císařem :-((.Bylo to pro mne velké zklamání a porod hrozný zážitek. Když jsem viděla dcerku prvně, tak se k mému údivu ihned nedostavily ony mateřské city. Dívala jsem se na ni, jako na cizí, na človíčka, kterého mi nějak přidělili.Bylo mi trapně. V porodnici jsem též řešila, jak jí mám obléknout,vykoupat, nakrmit...cítila jsem si strašně nešikovná. Kde jsou ony mateřské pudy, které přijdou samy, jak se starat o miminko?V domácnosti jsem se snažila fungovat stejně jako před porodem, ale vůbec nic jsem nestíhala.Mimi snad vůbec nespalo, fakt chaos :).Až časem se to ustálilo. Dalo by se říct, že u prvního dítěte jsem se zaučovala a u druhého si teprve to šestinedělí a mateřství užívala.Každopádně miminko vám život změní- k lepšímu, nesnažte se stíhat vše jako před porodem a nesnažte se být "dokonalá"žena v domácnosti.Nikdy to už nebude takové jako dřív :-).Mějte se