Vzpomínky
Ano, vzpomínám, že dost podobně se projevovala moje dcera. Odmítala být v postýlce, pořád se chtěla nosit a v noci se budila celých devět měsíců .Občas s přestávkami po 20. minutách, občas po hodině.. prostě mučení. Navíc nechtěla nikoho jiného jen mě, u tatínka řvala ještě víc. Ach, jo. Pak jednoho dne se stal zázrak. Prostě
večer usnula a probudila se až v 6 ráno.
Dnes je z ní desetiletá slečna, a kupodivu velmi klidná, veselá, prostě můj malý poklad. Vždycky jí říkám, že už si svoje zlobení vybrala jako miminko.
Přeju hodně štěstí a pevné nervy
Marie
Odpovědět