Ivetě

Ahoj, naše malá kňoura právě spí, tak můžu poklidit, posnídat (vstávala v půl šesté) a počíst v internetu-to je hrozný, jak to zabírá čas. S tím věkovým odstupem je to taky relativní. Péťa byla dlouho sama a brali jsme ji jako rovnocennou. Lyžuje, chodí plavat, byly i dovolený a doma klid. A teď jsme jí všechno vzaly. Hlavně ten klid. Sama si to uvědomuje, neboť při odchodu do školky povídá:"Mamko, přijď pro mě až po O, ať tady nemusím poslouchat to kňučení." I to mi je líto. Jinak ji miluje, ale asi jí to jde taky na nervy. Navíc jsem se jí plně věnovala, což byla taky asi chyba. Mno, snad se to zlepší. Až bude Vikča chodit a víc vnímat.Jo a s tím jídlem, ono strašně záleží na apetitu, Péťa nechtěla jíst nic, co neměla ozkoušené. A trvá to dodnes. Co ta u toho jídla stihne, a to má nejvíc práce právě u jídla. Ani se nedivím, že to kojení nešlo. Zato Viktorka jak nemá něco v puse, tak je nervní. To je jedno co, samozřejmě jídlo je nejlepší a ochutná a sní úplně vše, co jí dám.Začíná se víc avíc plazit a Petruška má v pokojíčku samé nebezpečné věci - lego, botičky od Barbie atd. Máš nějaký ověřený recept, jak zabránit nejhoršímu? Ahoj Mirka z Boleslavi