chvilky o samote

Taky jsme to s dcerou resily.Kdyz byla miminko, tak bez uspechu, (celkem logicky), ale tak v roce a pul jsem prisla na to, ze zlobit se a trestat ji nema smysl, tak jsem si vzdycky pocitala do deseti a snazila se zustat klidna, nekdy to bylo dost tezky. pak jsem v nejake knize cetla a kamaradka s dvema strasima holcickama mi to potvrdila, ze tak od dvou let funguje zavirani do pokojiku tam to odborne nazyvali chvilky o samote :o). dulezite je nedelat to v afektu jako trest, ale vysvetlit diteti, ze se ma uklidnit, promyslet si to, rict mu, ze ted potrebuje byt chvilku o samote a az bude chtit byt zase se mnou, tak at prijde. ale nesmi to brat jako trest. opravdu za nim zavrit dvere a nechodit tam a nekomunikovat s nim. v te knizce psali, ze si v tu chvili dite projde asi asi 4 faze, od vzteku po sebelitovani a pod. schvalne poslouchejte, jak se meni zpusob place. me to opravdu zacalo fungovat, dnes je male 2,5 a staci ji rict "myslim, ze potrebujes byt chvilku sama" a odvedu ji do pokojicku, nekdy si jde rovnou sama a malokdy to trva dyl nez 5 minut a vrati se uplne klidna a na to, proc se vztekala zapomene. neni to 100%, cas od casu nepomuze nic, ale vazne se mi to osvedcilo. Do tech dvou let jsem myslela, ze skoncim v blazinci.
Tak vsem maminkam vzteklounu preju hlavne pevne nervy. kaca