Re: Ten článek berte s nadsázkou

Takže abych navázala.

Jen poznámka : Toto NENÍ reakce na článek, ale na diskusi a navíc je to poznamenáno i tím ,že neučím na základní škole, ale na škole střední.

Pokud si student pískne nebo dá jinak najevo, že se mu práce podařila a je rád, tak to vítám. Protože to vidím prostě jako projev zájmu a že ho práce v hodině baví. Dát poznámku každému studentovi, který mi v hodině počítačové grafiky prohlásil "Týýý bláho, to je húúúústýýý!", protože se mu třeba podařilo propojit fotografii hradu a dračího oka a výsledek je vážně efektní ... ??? Nesmysl.

Jenže ... život je pestrej ... v téže hodině máš studenta, který bude písknutí toho prvního třeba do konce hodiny parodovat. Proč? Protože je třeba jeho postoj typu "nacomitobude?", sedí, nechce pracovat a proto! se nudí. A jako nádavkem shazuje ostatní, že jsou šprti (a hůř).

Ve třídě máš 30 dětí. Obvykle. Většina z nich je na stejné úrovni. Na tuto většinu se dělají přípravy a plány. Pět šest dětí (dejme tomu) je pozadu, pět šest dětí je naopak lepších a a jeden dva vynikají. V hodině máš jedněch 45 minut. Práci musíš vysvětlit tak, aby jí pochopila ta většina. Zadat další zadání pro ty lepší a pak jdeš a věnuješ se každému extra, ale hlavně těm pomalejším, protože je nechceš hodit přez palubu. Pak se musíš věnovat i těm průměrným, protože tam ti vznikaji další otázky - typu "jakseudělátohlejánedávalpozor". Než se dostaněš k těm lepší a pochválíš je za to, že udělali i něco navíc, tak se dost často už nudí nebo se staví stylem "proč něco navíc když tohle stačí".

Věř mi, že je to práce náročná. Pokud se chce dělat poctivě. Snažím se jí dělat poctivě. Svojí práci dělám ráda. Ale pak si zajdeš na diskusi na rodince a dozvíš se, že je učitelka blbá, když studenta nedokáže zaujmout a že s tím měla počítat, když šla na kantořinu. Někdy v tom okamžiku si jeden říká, proč já se vlastně snažim.

Berte to jako prosbu, aby rodiče a učitelé spolupracovali a nepřesouvali si zodopvědnost za výchovu jako horký brambor. Škola nedokáže napravit problémy v rodinné výchově ani v rodinném prostředí.

Právě mi odešla z konzultace studentka. Obrovské problémy s matematikou. V hodině vyrušuje, látce nerozumí.
Důvod: naprostá absence sebevědomí a ke všemu přistupuje s přesvědčením "to nemůžu zvládnout", "to stejně nemůžu pochopit".
Důvod důvodu: Rodiče se rozvedli, dítě skončilo v dětském domově. Holka má pocit, že je špatná, tak jí nikdo nechce.
Řešení: vlídně vysvětlovat a vysvětlovat a podporovat sebevědomí, jak se to dá, chválit a chválit, když je co. Výsledky se pak vážně dostavují a to přesně do okamžiku návštěvy příbuzných, kdy jí řeknou "Nojo, ty jsi na matiku blbá." A já začínám znova a znova.

Mluvila jsem s třídní a byl to pro mne doslova šok. Jen tři dívky ze třiceti, žijí v "normálním" rodinném prostředí nebo se nesetkaly s násilím či sexuálním obtěžováním v rodině nebo nejsou nuceny řešit finanční problémy nebo jiné rodinné problémy. Nejsme nějaká extra škola v extra prostředí. Takový je dnešní stav na středních školách. Podobné to je nejspíš i na školách základních. Na učilištích je to ještě horší - také z osobní zkušenosti.

Omluvte můj dlouhý příspěvek. Asi jsem grafoman.