Henri, moc hezký :o)

Skoro slzím ještě teď, když to čtu – a to už je Marušce půl roku :-)
Gratulujem k robátku.
Musím přiznat, že většinu Tvých zkušeností taky sdílím (a to jsou holky větší kousek od sebe a nemůžu si teď stěžovat, že bych na ně byla jen sama).
Míša (taky náš „andílek“) je chvilinku bez dozoru a už jinak milovanou Marušku (jíž vroucně špitává do ouška „Maluško, já tě mámláda!“) zválí, někam vleče, sebere jí hračky, cvičně přetáhne něčím přes hlavu či se pokouší zadusit polštářkem či umělou knížkou... Ale ne, to bych byla nespravedlivá! Taky jí někdy něco povídá, tancuje a vůbec nějak zabavuje.
Někdy sice běs, ale dětem je o moc líp s jinými dětmi, než když jsou samy.
Mějte se moc krásně, ať to všechno zvelebíte bez totální ztráty nervů a holčinám ode mě pusu na čelíčko!
Pá,
Ester