A po druhém třetí

Tak mi ten příspěvek připomněl i mé vlastní zkušenosti. To, že budeme mít dvě děti do dvou let jsme se s manželem dohodli už během prvního těhotenství. Chtěli jsme, aby si děti rozuměly, aby si dokázaly spolu hrát. Bylo to ovšem náročnější, než jsem čekala, což bylo způsobeno hlavně tím, že naše první dítě ve svém miminkovském věku přes den téměř nespalo a v noci se každou chvíli budilo. To mě psychicky i tělesně téměř vyčerpalo, takže následující těhotenství i druhé mateřství bylo velmi náročné. Ještě že aspoň porod byl oproti prvnímu téměř pohodička... Ovšem, v našem případě to tím neskončilo. Když byly druhému miminku čtyři měsíce, zjistila jsem, že jsem znovu těhotná. To byl docela šok. Nedokázala jsem si to vůbec představit a tak jsme se s manželem jen modlili, ať je to miminko hodné a ať dobře spí. To se nám splnilo. Třináct měsíců po druhém porodu se nám narodila holčička. Porod byl opět dobrý a já jsem si domů přinesla děťátko, které dobře spalo a pokud bylo nakojené a přebalené, tak už vůbec nic nevyžadovalo. To jsem předtím nezažila. Bylo to i tak hodně náročné a když se mě dnes některé maminky ptají jak jsem to tehdy zvládla, tak odpovídám, že jsem to nezvládla, ale pouze PŘEŽILA. A myslím to vážně :-)