Nelámala bych si s tím hlavu.

Ahojte, naše malá s námi nikdy nespala v jedné posteli, protože se pak nevyspím. Pořád ji hlídám, abych ji nepřikryla peřinou, pohybem nevzbudila a nebo se prostě jen "kochám", jak je krásná... ;-). V ložnici máme malou postýlku, vedle křeslo na kojení. Teď už v ní spí bráška a je to stejné. Anetka dostala vlastní pokoj ke druhým narozeninám. Má tam veselé tapety, stůl na malování, bludičku s oblíbeným Medvídkem Pú nebo třeba nástěnku s obrázky, které namalovala. Usíná celkem bez problémů. Uměla to už i sama, ale nějak se to zvrtlo a rychlejší je lehnout si s ní. Nijak extra nám to nevadí. A k nám do postele chodí celkem pravidelně - asi v 90% případů. Málokdy dospí do rána ve svém, ale naučila se už i sbalit si peřinu a svůj polštář, takže nemusím už ani vstávat. Dokonce za sebou i pozavírá dveře a jednou se i šla předtím vyčůrat. Prostě do dovedla k dokonalosti ;-). Nevadí nám to, já taky chodila k našim ještě jako školák (to jsem pak většinou měla v posteli mravence, pavouky nebo jinou havěť). Věřím, že jí to nevydrží do puberty, takže si s tím hlavu nelámeme.