Re: K dětem nejlépe dobrmana - vysvětlení pro Kláru

Na to je samozřejmě jednoduchá pomoc - psy k malým dětem zásadně nepouštím. A nejde o to, že by neposlechli, ale přece jen, třeba Sethi je rozhodně větší než zmiňované roční dítě, tak si dovedu představit, že pro dítko je to něco jako pro mě poník. Řítit se na mě venku něco takového, taky bych se bála:-) Jen mi v poslední době dost vadí, že když se někde zmíním před někým, kdo má děti, že mám dva velké psy, připadám si pak jako vyvrhel, přitom k tomu podle mě není důvod. Ono kdyby se v televizních novinách objevovaly častěji také reportáže o psech poslušných a psech, kteří vysloveně pomáhají, nebyla by situace tak děsivá. A opravdu, třídění psů podle ras mi přijde dost zavádějící, krom toho já jsem vážně nikde nikoho nenabádala, aby si k dětem pořizoval dobrmana, celé to vlastně vzniklo z ničeho. Mezi velkými i malými psy se pohybuji prakticky celý život a opravdu jsou bohužel většinou agresivnější psi malí. Bohužel je to podle mě proto, že oblíbená věta "když kousne malý pes, no bóže, když velký, může zabít" - jasně, logika v tom je - vede majitele malých psů k tomu, že je nedostatečně cvičí. Naštěstí za sebou máme jen jeden vysloveně agresivní útok na nás od psa a zrovna to byl jorkšíráček:-( A věřte mi, to není zaujatost, u mamky mále starou pudlici, kterou zbožňuji, vyrůstaly jsme spolu. Proto mě mrzí, když já cvičím své psy k dobré ovladatelnosti, snažím se je vychovávat, jak nejlépe dovedu s ohledem na malé děti, lidi, co se bojí psů atd.........A pak úplně stačí, když se vůbec někde zmíním, že mám dva psy a už to zase začíná celé nanovo. Přijde mi velice nespravedlivé strkání všech pejskařů do jednoho pytle. A když tu pak MD píše něco o dobrmanech k dětem, prosím. Ale já k tomu prostě připíšu svůj názor protože se všemožně snažím (a zatím se mi to daří), aby přesně ten můj polodobrman nebyl takový, jak od něj lidé jako pak MD čekají. Nezlobte se prosím za tak dlouhou odpověď, kratčeji to vysvětlit nedovedu:-)