Tomášek

Je to už docela dávno, když jsem v jednom takovém "kojeňáku" pracovala. Bylo mně 19let. Přístup sestřiček k dětem byl různý, ale musím říct, že většinou byly ty pravé tety. Brávala jsem si na každý volný víkend domů děti, které bylo možno odvést za brány domova a na chvíli jim dát zapomenout na jejich smutek. Nejvíc se u nás doma ohřál Tomášek, byl to róm, jehož rodiče skončili podobně jako u Vojty v base. V té době mu byly 2-3roky a přála bych každému vidět ty jeho rozzářené oči, když viděl na Vánoce stromeček a to štěstíčko, když pod ním našel dárky i pro něj. Chodil k nám dlouho, nakonec měl "štěstí" a do pěstounské péče si ho vzala rodina s dalšími šesti adoptovanými dětmi z Brna. Dnes je mu 12let, nezná mě a já bych ho už nejspíš taky nepoznala. Zbyly mně po něm fotografie, hezké vzpomínky, teplo u srdce a malá naděje, že někde hluboko v něm je to všechno schované a možná si i někdy vzpomene.