Re: vždycky mě naštve

Petro, moc hezke povidani o zivote za hranicemi nejen cech ale i evropy. Trosku vzdalene mi to pripomelo povidani meho byvaleho kolegy z Brazilie. Vypravel nam o ctvrtich kde zije chudina v boudach z vlniteho plechu nebo v krabicich od lednice. Na druhe strane mesta ziji lide za vysokymi eletrickymi ploty a vubec dostat se do takove ctvrti neni jen tak. Treba obycejny zahradnik nebo pomocnice v domacnosti se pred vstupem musi prokazat specialnim povolenim. I tam jsou unosy realnou hrozbou. Ty unosy mi taky pripomel film, ktery jsem videla asi pred dvema lety, jmenoval se Man on Fire, odehraval se sice v Mexico City, ale myslim, ze tam bylo hodne podobnosti.

K diskuzi na tema materska dovolena. Jsem narozena v 70 letech, mam mladsiho sourozence a do skolky jsem sla az v peti letech. Mama s nami byla doma a nebyla prizivnice. Ve stejne situaci vyrustal muj manzel a vubec si pamatuju hodne deti co do skolky nastoupilo az na ten povinny predskolni rok. Takze si myslim, ze to bylo na rozhodnuti rodicu, jake si zvolili priority a co pro ne bylo v te dobe dulezite.

Osobne si myslim, ze nas stat je velmi stedry. Myslim, ze placena dvouleta rodicovska dovolena by stacila a dale by melo byt na rodicich jak se rozhodnou. Mit moznost pokracovat na neplacene rodicovske dovolene nebo zpet do prace. Radeji bych brala mensi dane, protoze co si budeme povidat, ono se pri tom prerozdelovani utrati vic nez dost treba jenom na urednicich nebo ruznych vyzirkach. Protiargumentem casto byva, ze nase platy neodpovidaji platum v zapadni evrope. Muj argument je, ze pri mensich danich bychom logicky meli vetsi plat, tutiz bychom byli mene zavisli na tom co nam stat prideli.