MŮJ TÁTA JE JINÝ

Můj táta...sousloví, které bych chtěla vyslovovat ještě hodně hodně dlouho... Můj táta je ten táta s "T" velkým jako mrakodrap.
Souhlasím (jen) s nadpisem prvního příspěvku. Můj táta by měl mít svátek každý den. On si ho zaslouží. Byl to on, kdo mě naučil kreslit, zpívat, jezdit na kole, plavat, hrát líný tenis, pokoušel se neúspěšně o špl, naučil mě počítat, naučil mě úctu k druhým, naučil mě mít kamarády a mít je ráda...
Je to on, s kým probírám nyní pracovní záležitosti, kdoje mým rádcem, mým kritikem, KDO JE MI ÚPLNĚ VŠÍM.
Pomáhá mi každý den, čte má ještě nevyslovená přání. Nejen mě, i mému manželovi, mé matce, svému okolí. je to opravdový táta, skvělý manžel, můj muž ho jako tchána zbožňuje. Nesmí chybět na žádné oslavě.
Je to ten, kdo kdysi před 30 lety máme ušil a nabatikoval šaty, ušil záclony, udělal nábytek, spravil škodovku, obdělával zahradu. Dne je mu 58let, je v čele velkého změdělského družstva, které díky jeho obrovské dřině prosperuje, staví dům...
a co víc - jednou bude TEN NEJLEPŠÍ DĚDEČEK.
Snad jednou nadejde čas a já mu budu moci vrátit alespoň kousíček toho, co dal a dává on mě.
Taťko, DÍKY!