Den otců – dluh dobrým tátům a mužům vůbec

Proč neoslavit všechny prima táty, dědy, strýčky, ale i manžely, mužské přátele, duchovní a otcovství vůbec? Vše dobré potřebuje naši péči a podporu. I muži, ačkoli se zdají nebo dělají tak silní.

První den otců uspořádala paní Sonora Smart Dodd roku 1910. Její maminka zemřela a ji i pět sourozenců vychovával otec. Tehdy si jako dospělá uvědomila otcovu lásku, obětavost, odvahu a nezištnost, se kterou se svým dětem doma věnoval, a chtěla mu projevit vděčnost. První oslava otce se konala v U.S.A., v městečku Spokane (stát Washington) 19. června 1910 - v den narozenin pana Smarta. Slavení dne otců se šířilo i do dalších měst v U.S.A. a v roce 1924 prezident Calvin Coolidge navrhl ustanovení Národního dne otců. To se stalo prohlášením prezidenta Lyndon Johnsona roku 1966: společným dnem otců byla ustanovena třetí neděle v červnu. V Německu je ovšem jiná tradice: den otců je slaven na křesťanskou slavnost Nanebevstoupení Ježíše Krista (40. den po Vzkříšení). Tento pohyblivý svátek letos připadl na 25. května. V Německu je dnem pracovního klidu.

Otcové samozřejmě nejsou vždy andělé a svatí Josefové, ale ani nejsou všichni psychopati, násilníci, alkoholici nebo slaboši. Muži byli v historii lidstva slaveni jako králové, válečníci, vědci, mudrci, umělci za mimořádný přínos pro národ nebo i pro lidstvo. Jako otcové nikoli. Kritéria tohoto vynikání se přenášela i na ženy, které jakoby téměř ničím podobným až na výjimky nevynikaly. Den matek je příležitost oslavit každodennost naplněnou vytrvalou láskou, úmornými drobnostmi, které se donekonečna opakují, dokud děti nestojí na vlastních nohách. Otce vidíme dále převážně jako živitele nebo autoritu rodiny - ne vždy pravou. Pro mnoho dětí i dospělých je táta hádankou, protože jej nepoznali. Pro někoho je to ten, kdo se nehne od obrazovky, bez notebooku neudělá ani krok, v obýváku šustí novinami nebo hůř - je nesnesitelný despota.

Stále však většina českých dětí vyrůstá v rodině s tátou. A všimli jste si těch milých odchylek od vžitých tradic? Potkávám mnohem častěji než před r. 1989 muže s kočárkem, táty s dětmi na hřištích nebo celé rodiny. Něco se změnilo. Muži si možná začali jako rodiče více věřit, možná jim ženy nechaly v péči o děti větší prostor, možná se muži i ženy mění.

Muž a žena, táta a máma se mohou v rodině optimálně doplňovat a tvořit jednotu. Rodina je organismus, který balancuje a pružně reaguje na výkyvy uvnitř i vně rodinných vztahů. Neúčast, nepřítomnost, slabost základních postav - otce nebo matky - oslabuje děti i životaschopnost rodiny.

Ženy se podle mého názoru již dostatečně definovaly a emancipovaly a svými novými projekty života ovlivnily i muže. Muži naší civilizace již nečerpají ze zkušeností starých mužů, neprocházejí iniciačními rituály dospívání, aby se oddělili od matky, navázali vztah s otcem, zakusili bolest a uvědomili si sounáležitost se starší generací mužů. Trpí prázdnotou, která se může naplnit démony - závislostmi všeho druhu, násilím, destruktivitou v prostředí i ve vztazích. V literatuře i v médiích minulého století je muž nebo otec navíc prezentován často negativně - jako násilník nebo slaboch k smíchu. Takové muže nelze mít v úctě, natož je následovat. Dětem po nich zůstává prázdno, stud, deprese, skrytá agrese, chybí životní elán.

Přitom rodičovské schopnosti pečovat o dítě, číst signály, které vysílá, přizpůsobit komunikaci vývoji dítěte a překonat osobní zájmy s ohledem na dítě jsou vlastní nejen ženám-matkám, ale také mužům-otcům, jak vypovídají výzkumy. Jde spíše než o mateřský instinkt o instinkt rodičovský. Mluvím o průměrném, psychicky normálním muži nebo ženě. Rodičovské schopnosti jsou částečně podmíněny vnitřní připraveností "mít dítě", rodičovskými postoji získávanými v minulosti a otevřeností ke změně stereotypů.

Dobrý táta, děda, strýc, bratr, učitel, duchovní, přítel, trenér … muži zvláště v této době potřebují naši podporu a náleží jim obdiv. Možná (kéž by !) je někdo takový poblíž, někdo, kdo nám pomohl poskládat mozaiku celého člověka - muže a ženy. Stačí si to uvědomit a zkusit oslavit nový svátek: třeba předáním vlastnoručně vyrobeného diplomu ("můj táta je skvělý, protože ...", "Co všechno dělám s tátou:..." ...), nakreslit s dětmi obrázek, napsat o něm krátkou básničku nebo mu uvařit jeho oblíbené jídlo (anebo JEHO nechat uvařit své oblíbené jídlo?) ... Záleží na naší fantazii.