Dopis synovci

Ahoj, rošťáku.

Škoda, že jsi tak daleko. Kdybys jenom mohl být tady, abys viděl, jak se všechno za těch 15 let změnilo! Jak tvoje malá - tehdy tříletá sestřenka - vyrostla v krásnou slečnu. Už má za sebou i taneční a chystá se maturovat. A tvůj táta - už zešedivěl, představ si to! Mamka je v podstatě pořád stejná. Jen jí to prý ráno trvá mnohem déle, jak se tomu ona sama směje. To víš, babička s dědou už skutečně zestárli. Odolávali tomu dost dlouho - když jsi je viděl naposledy, měli pětasedmdesát a věk na nich nebyl vůbec znát. Teď se blíží devadesátka a už je to cítit. Hlavně děda, ten nám před vánocemi nahnal strach. Ale už je zase jůra, plánuje, co se bude v létě sázet na zahradě - a babička se hrozí toho, že to ona bude muset ty plány realizovat. A co my? Žijeme pořád celkem stejně. Jenom jsem přestala podnikat a pracuji u nás ve škole. Prostě jsem se vrátila k tomu, co jsem dělala hned na začátku. Elinka studuje, bydlí ve Městě u babičky a já jsem moc ráda, že v ní mají moji rodiče velkou oporu.

A kolik se toho změnilo ve tvém Městě. Nemám na mysli jen to, že žádný obchod, kam jsi byl zvyklý chodit nakupovat, už není na svém místě. Ale ty nový sídlíště a satelity, co město obkroužily. A hlavně obrovské shopping parky, co teprve začínaly vyrůstat okolo Města. Vzpomínám, jak jsi nám o nich básnil po návratu z brigády v Německu. No a uběhlo pár let a jsou i okolo tady.

A ten strom, co rostl před babiččiným domem - vzpomínáš, jak jsme ho před vánocemi vždycky ozdobili, tvůj táta na něho udělal světýlka a celá čtvrť se chodila koukat na tehdy jediný svítící stromek v předzahrádce - no tak tenhle "zakrslý" stromek (alespoň jako zakrslý nám byl prodán tehdy v pětasedmdesátým) narazil asi na nějakou podzemní vodu a během tří-čtyř let vyrostl tak rychle a vysoko, že začal trhat chodníček k domu. Museli jsme ho nechat pokácet. Dodnes mi chybí, patřil prostě tak nějak k mému domovu.

A ten malinký, co jsme vysadili před patnácti léty, z toho je krásný vysoký smrk. Alespoň na tebe v zimě nesněží a v létě ti dělá stín. Všechno se změnilo, jen ta bolest z tvého odchodu je pořád stejně silná. Tak spi sladce, Míšo.