S blízkými se stýkáme méně než před 10 lety

Zatímco v roce 2006 byla v kontaktu se svými příbuznými třetina osob, o deset let později to byla pouze čtvrtina. V osobním kontaktu s příbuznými byla denně necelá čtvrtina osob v roce 2006, zatímco v roce 2015 pouze 14,2 %. Podíl osob, které byly v kontaktu s příbuznými každý týden, zůstal zhruba stejný, a to kolem dvou pětin. Vzrostl podíl těch, kteří byli s příbuznými v kontaktu několikrát za měsíc a jednou za měsíc.

Podle zjištění tazatelů se snížila frekvence kontaktů s přáteli. Zatímco v roce 2006 byla v denním kontaktu s přáteli zhruba čtvrtina osob, v roce 2015 to už byla jen necelá pětina. Výrazný pokles byl i u osobních setkání. V roce 2006 se s přáteli denně osobně viděla zhruba pětina osob, v roce 2015 to byl každý desátý Čech. Zhruba třetina lidí byla v osobním či jiném kontaktu s přáteli každý týden. Tento podíl se v uvedených letech prakticky nezměnil. Dalších zhruba 30 % osob se s přáteli setkává nebo s nimi komunikuje několikrát do měsíce.

Sejít se alespoň jednou měsíčně s přáteli si v roce 2015 z finančních důvodů nemohla dovolit 2,2 % lidí. Necelých sedm procent osob tak nečinilo z nějakého jiného důvodu. U osob, jejichž příjmy byly nižší než hranice ohrožení příjmovou chudobou, byl podíl těch, které uvedly, že si nemohou dovolit setkávat se alespoň jednou za měsíc se svými přáteli, vyšší – nemohla si to dovolit každá desátá osoba. Další desetina ohrožených příjmovou chudobou tak nečinila z nějakého jiného důvodu.

Příbuzní a přátelé nám v nouzi pomohou

Na otázku, zda by se respondent mohl v případě potřeby obrátit na své příbuzné, přátelé či sousedy o pomoc, odpovídali lidé nejen v roce 2015, ale také v letech 2006 a 2013. Od roku 2006 vzrostl podíl dotazovaných, kteří na tuto otázku odpověděli kladně, a to z 91,2 % v roce 2006 na 96,7 % v roce 2013 a 98,1 % v roce 2015. Nezvýšil se jen podíl osob, které se v případě potřeby mohou spolehnout na pomoc přátel či příbuzných, ale také podíl osob, které se mají komu svěřit se svými osobními záležitostmi, a to z 95,6 % v roce 2013 na 97,7 % v roce 2015.

Osoby s příjmy pod hranicí příjmové chudoby mají častěji pocit, že se se svými problémy nemají komu svěřit a že se nemohou obrátit na své přátele či příbuzné v případě potřeby o pomoc. Lidí s nízkými příjmy s těmito pocity je zhruba třikrát tolik, co lidí, jejichž příjmy hranici ohrožení příjmovou chudobou přesahují. Zatímco 7,8 % osob s příjmy nad hranicí chudoby nemohlo v roce 2006 požádat své příbuzné, přátele či známé o pomoc, osob s nízkými příjmy, které se nemohly obrátit na své příbuzné či přátele, byla téměř pětina. Tento podíl se do roku 2013 snížil zhruba na polovinu a do roku 2015 o další polovinu. Přesto byl podíl těch, které se nemohly spolehnout na pomoc přátel či rodiny výrazně vyšší u osob s příjmy pod hranicí příjmové chudoby oproti těm, jejichž příjmy ji přesahovaly. Lidé s nižšími příjmy zároveň ve větší míře postrádají někoho, komu by se mohli svěřit se svými osobními problémy.