Re: Jsem za cynika a necitu, ale...JE TO BLBEC!!!

to je právě ten problém, na to se člověk nikdy nepřipraví. Vím, že je nutné s dětmi hodně o všem mluvit atd..., kdo ale ví, jaké to bude, až bude v pubertě.
Já osobně, i když by o mně určitě nikdo neřekl, že jsem byla putička, jsem si takové výstřelky nikdy nedovolila. Naši mě vychovali tak, že jsem věděla, že když se cokoli stane, tak to bude v prvé řadě můj problém. (Většinou mi to ještě i "osolili", když už se teda něco provalilo. Výsledek ale byl takový, že jsem si např. nikdy nedovolila přijít domů opilá (před 18. rokem), drogy jsem nezkusila - trávu teda až v devatenácti, nechutnalo mi to, takže v pohodě. Pak už nebyl problém, i když jsem nikdy nebyla ten typ, který by v partě musel "držet pozici", tak taky kouřil a pil apod., i když mu to nechutnalo. Tohle si myslím taky dělá hodně, nebýt za blbce, který se bojí.)
Prostě ve mě rodiče svou výchovou vytvořili to, že jsem z dost věcí prostě měla respekt a to je podle mně to hlavní. Nebudu skákat z mostu, jenom proto, že někdo řekl, že je to super. To, co zkoušel její bratr, nebo holotropní dýchání, či jiné kratochvíle mě prostě nezajímaly. U ostatních věcí jsem měla takový strach, že jsem to prostě neudělala. (pozn. vždycky mě zajímalo, jaké by bylo zkusit LDS, právě kvůli těm psychedelickým zážitkům.... neměla jsem ale odvahu kvůli závislosti.... když jsem v únoru rodila v epidurálu, na šití mi dali expresní narkózu - takové psychedelické sny, jaké jsem měla.... už po LSD netoužím, stačilo mi). To jsem ale odbočila, člověk nikdy neví, kde se k takovému zážitku dostane, aniž by chtěl.
Chtěla jsem jenom podotknout, že pokud můj syn bude v tomto po mně (budu se snažit mu to aspoň takhle prezentovat), budu spokojená.