Trpělivost za 3

Sama mám 4-letou hyperaktivní dceru s poruchou pozornosti a navíc s lehkou diparézou ( stav po dětské mozk. obrně - lehčí postižení dolních končetin). Dobře vím, s čím rodiče hyperaktivních dětí denně zápasí a jak je to náročné. Dcera začala chodit ve 2 letech a dnes ani nechápu, jak jsem to do té doby přežila. Hyperaktivní dítě, které má poruchu pozornosti, tudíž se na nic nedokáže ani chvilku soustředit, a nemůže ani chodit a vybít si tak energii, NIČÍM !!! nezabavíte.
Postupně jsme nacházeli způsoby, jak ji zaujmout, a postupně vytrénovat dobu soustředění se na určitou věc alespoň na několik minut. Dnes je to lehčí o to, že chodí, a dobře mluví a lze již apelovat na rozum (domlouvat, vysvětlovat, slibovat,chválit, vyhrožovat atd.)Ve speciální třídě mateřské školy jsme také měli určité období potíže s agresivitou, ale postupně si tam začala zvykat na pravidla. Přečetla jsem o tom mnoho knih, a z vlastní zkušenosti mohu říci, že to chce hlavně důslednost a trpělivost. Často jsem si říkala, že tolik, kolik by jí bylo potřeba snad nedají dohromady ani 3 lidé, ale obvykle v momentě, kdy jsem si říkala, že už nemůžu, se to zlomilo. Tyto děti se učí skokem ( dlouho nic, a pak najednou to jde, jako by to uměli už odjakživa).
Doporučuji knihy paní J. Prekopové ( nakl. Portál). Dodají rodičům více sebedůvěry. Alespoň mě moc pomohly. Vím, že to bude běh na dlouhou trať, ale myslím si, že to nejdůležitější se odehrávalo ty první 3-4 roky. Budovaly jsme si vztah, a pravidla pro něj.Na tom se budem snažit v budoucnu stavět.