Re: Sednout si,to jde...ale co s nenechavym prckem?

Milá Věnino,
přesně Ti rozumím. Taky jezdíme metrem na Háje z Černého Mostu, nebo občas na Zličín přes celé "béčko" Kočár jsme už taky odbourali tam by MArťa nevydržel sedět už vůbec. A tak do metra vycházíme vyzbrojeni knížkama a donekonečna vyprávím, vymýšlím nové příběhy... No na konečný toho mám docela dost :o)))) Je fakt že to soustředění po cestě je velký. Aby někoho neušpinil botičkou, na Florenci při přestupu aby nás dav nesmetl, stále připravená slůvka promiňte, nezlobte se... Ale my takhle vyrážíme tak jednou týdně, takže ta cesta se dá ustát, ale souhlasím že když je to častěji mrňouska už to přestane bavit a spolucestující jsou zajímavější. My jsme zatím měli štěstí na lidi, a zatím jsme se moc nesetkali s někým komu by vadilo že o něj Martínek projevil větší zájem. Dotyčná/ý většinou zareagoval úsměvem, konverzací, nebo dělal že se ho to netýká. Myslím že většině lidí projevený zájem od dětí snad nemůže vadit a když ano a dá to najevo, usměju se, omluvím a Martínkovi vysvětlím proč "ne" a pozornost převedu jinam. Zatím nám to tak funguje ;o)