Strašně rychle to uteče.

Kluci jsou rok a pět měsíců od sebe. Do takových čtyř let toho mladšího jsem se nedošla v klidu ani vyčůrat.
Oba jsou ukecaní. Nejdřív to dva roky učíte mluvit a zbytek života je učíte, aby alespoň chvíli drželi pusu..
mladší je " živé " dítě. měli jsme veliký přízemní byt s vysokými stropy, hrazdopu,houpačkou a matracemi v předsíni,a mé mladší dítě do svých pěti let pouze někde lezlo po skříních a viselo. Myslím, že mít malý chouloustivý panelákový byt, mám problematického potomka. Takhle se to nějak neřešilo.jako uplné miminko se tak hemžil, že rozklížil dvě postýlky na prpvosoučásti a museli jsme postýlku přivazovat k topení. Jak se klinkal na kolínkách, odhopsal klidně i přes celou místnost.nechodil, jak se postavil na nohy, jen utíkal. Kája Mařík hadr.Mám historky podobné té, že mi dítě během vteřiny viselo na záchranné brzdě ve vlaku.Byl naštěstí tak lehký, že ho drátek pojistky unesl,takže se skřípění brzd nekonalo.Jak se tam dostal v té chvíli, kdy jsme měla půl vteřiny otočenou hlavu k okénku, dodnes nechápu. Bylo to nesmírně vyčerpávající období.manžel byl neustále v práci a babičky daleko.. Doslova jsem v našem velkém , krásném bytě, ale bez topení, koupelny a záchodu v bytě padala na hubu.Bylo to naprosto hektické období a do postele jsem omdlívala ve chvíli, kdy jsem jí uviděla. Na písku jsme si nikdy nesedla, natož něco plést.Honza zdrhal a Jakub visel na nejvyšších příčkách tři vteřiny po vypuštění ..Trvalo to předlouhé čtyři roky, nebo tak nějak, a najednou začali poslouchat.. Dostavila se pravidelnost ve spaní, kluci začali spolupracovat, a hrát si, už to nebyla jen totální péče, ale už jsme měla parťáky i já...Pro vás, jako pečlivou a starostlivou matku je to právě horší o to hlídání. Mámy, co si to tak neberou jsou v klidu a nechápou, co prožíváme..Jasně,občas nějaké dítě skončí s popálením, občas nějaké vypadne z vlaku, některé maminky prostě spoléhají na andělíčka strážníčka víc než já, ale myslím, že se mi to mnohokrát vrátilo. Dnes je jim patnáct a půl a sedmnáct a jsou moc príma.Ted občas uvaří večeři oni mě , nebo kafe, a já si to TAK vychutnávám.Možná by ta změna z něžných naprosto bezelstných tvářiček,ke kterým jsem sedala na bobek, v ty mužné laskavé obličeje, co ční vysoko nade mnou mohla být pomalejší. Nezřízeně, nekriticky a oddaně je miluji.Máma Helena