Boj o kojení

Nedá mi to abych se nepřipojila s vlastní zkušeností.V září 2003 jsem rodila císařem v Hradci Králové.Dcera se narodila ve tři ráno a já už byla v deset dopoledne na normálním oddělení a od té doby jsem se dožadovala svého dítěte.Malou jsem viděla až v šest večer,tedy patnáct hodin po porodu najedenou a spící, a to až po té co jsem řekla,že pokud mi ji okamžitě nepřinesou,tak si pro ni dojdu.Kojení mi nikdo neukázal.Dceru mi první noc a dopoledne vozili po třech hodinách evidentně spokojenou a málokdy jevící zájem o prso.Když už ho vzala do pusy,tak se špatně přisála,polykala vzduch a mlaskala.Po pár kojeních jsem měla bradavky na kaši.Několikrát jsem prosila o pomoc.Vždy jen sestra přiběhla neurvale mě chytila za prso (podlitiny jsem měla ještě týden),nacpala ho malé do pusinky a už zase pelášila.Jo a ještě dodala,že musím palcem odtahovat prs od nosu dítěte,že nemůže dýchat.A já ač předem poučená,ale v tu chvíli zoufalá,poslouchala:o(Nevím jakým zázrakem,ale dcera začala rychle přibírat a tak jsme mazali za čtyři dny domů.A to jsem ještě byla svědkem toho,jak ji dokrmují z lahvičky,přes můj výslovný zákaz a navíc obyčejným umělým mlékem.Na příjmu jsem žádala kvůli těžké alergii manžela aby byla v případě potřeby dokrmována hypoalergením mlékem.Měla jsem ho dokonce s sebou,čemuž se lékařka ušklíbla když jsem jí to řekla.Tak jsem si říkala,že v takové nemocnici jsou asi zařízení.No nebudu to protahovat.Kojení byl obrovský boj.Záněty jsem přestala počítat někdy u čísla 6.Jedna bradavka se mi nezahojila nikdy a musela jsem postižené prso po roce odstavit úplně.Jedinou útěchou mi bylo,že dcera krásně prospívala, a že dostává to nejlepší a nejzdravější.Kojila jsem ji kdykoliv si řekla a klidně i hodinu a půl v kuse když to bylo nutné.Sama bez problémů a jediného pláče se odstavila ve dvou a půl letech.Klidně bych kojila dál kdyby chtěla.Bohužel se pořád setkávám s neskutečnými názory na kojení i z řad lékařů.I naše pediatrička razí názor kojit po třech hodinách deset minut z každého prsu a v případě pláče dítě ošulit černým čajem.Mám kolem sebe jednu zoufalou kamarádku vedle druhé,které bojují s kojením.Bohužel většinou neúspěšně.V žádném případě netvrdím,že se má kojit za každou cenu.Důležitá je spokojenost maminky a dítěte ať už s mateřským mlékem a když to holt nejde,tak s umělým.Ale kde hledat pomocnou ruku,když se člověk na každém kroku setkává s takovými zastaralými názory a metodami?Takže kojení zdar.Jak už jste tu mnohé psali,stačí vzít rozum do hrsti,poslouchat své tělo,miminko a nenechat se ovlivnit okolím.Přeju mnoho štěstí.