11.11.2003 9:03:42 Sylva
Re: já o komplikacích vím
Hm, hm - roztržená hráz až na střevo? Nejsem odborník, ale dost jsem toho přečetla, nicméně s tímhle jsem se nesetkala. Vím, že vznikají 3 stupně ruptur, nejhorší je 3. stupeň, když je hráz natržená až ke konečníku a vznikají např. tehdy, když maminka příliš tlačí nebo když je hlavička moc velká (ale to musí být opravdu obr). Kdyby byla u porodu zkušená porodní asistentka, nemuselo se to stát, a o tom je taky můj článek. O svobodné volbě a o možnosti odborné péče kdekoliv (opravdu tím nemyslím, že má maminka právo na odbornou pomoc, když se rozhodne porodit např. na stromě). Pokud má miminko srdeční vadu...jak je vidět, do té nemocnice stihli dojet, bylo to jejich svobodné rozhodnutí a jistě počítali i s touto možností. Zuzana Štromerová sbírá kontakty na rodiče, kteří porodili doma, o tomhle případu neví, mohla bys jí poslat na ně kontakt? Je to jen kvůli statistice a bylo by dobré, kdyby se ve statistice objevily i případy, kdy všechno nedopadlo úplně nejlíp. Kontakt na ni je přes CAP - je to tady na rodině.
Někdy mám pocit, že diskuze o porodech doma se rozdělí na dva tábory - na lidi, kteří chápou (i když oni by tak třeba nevolili) důvody, proč se maminka rozhodla právě tak. A druhý tábor okamžitě odsoudí maminu jako nezodpovědnou, aniž se zamyslí nad jejími argumenty. Pokud budu chtít diskuzi tlačit do extrému (což jsem opravdu nedělala), použiju případ z Olomouce - opravdu si myslíte, že při porodu doma se dá miminku utrhnout hlava? Myslíte, že ona maminka vzpomíná na svůj porod a říká si - ještě že jsem byla v té porodnici, doma by se třeba mohlo něco stát?
Já vím o případných možných rizicích, ale narození mého miminka mi připadá jako zásadní moment v jeho i mém životě a chci tenhle moment mít co nejkrásnější a nejpohodovější. Nechci, aby mé dítě přišlo na svět oslepené a zfetované. Nazvala jsem to drsně, ale ono je to tak - zkuste se probudit, otevřít oči a podívat se přímo do obrovské zářivky - jak se budete cítit? A miminko zná jen tmu, nezná světlo a najednou dostane plnou dávku toho nejprotivnějšího světla (alespoň já teda zářivky nemiluju). Stejně tak léky - opravdu si myslíte, že se NIKDE maminkám nedává NĚCO na uklidnění, aby se prospala, aby šel porod rychleji atd.? A jak se během těhotenství neustále zdůrazňuje, jak je třeba být opatrná na stravu, na léky, nepít alkohol, nekouřit...tak při porodu to najednou přestává platit? Při porodu se léky, které dostala máma, nedostanou pupeční šňůrou do tělička miminka? Ano, některé léky určitě jsou potřebné - pokud došlo ke komplikacím, pokud miminko nebo máma nejsou v pořádku. Ale kde vezmu jistotu, že zdravotní personál se jenom nesnaží urychlit normální přirozený porod? A děje se to, děje se to ještě pořád a hodně, a není to jedna paní povídala, vím to přímo od porodních asistentek, které pracují na porodním sále, a se kterými jsem se setkala na semináři. Jen velmi malé procento porodů je nemedikamentovaných (většinou ty překotné, kdy se to nestihne, či ve Vrchlabí...) - a proboha PROČ? Proč mě nikdo nenechá porodit v klidu a v pohodě, v poloze, kterou si sama zvolím, jen s občasnou TAKTNÍ kontrolou? Proč se k rodičkám přistupuje jako k pacientkám? Proč se k miminkům přistupuje jako k neživé necítící téměř věci? Proč se provádí úkony, které, jak se prokázalo, jaksi nemají smysl, jsou pouze rutinní a jenom znepříjemňují první chvíle života miminku? Aničce nikdo oči nevykapával, neodsávali jsme jí plodovou vodu, nemávali jsme s ní hlavou dolů - a taky žije a je zdravá jako řípa.
Vzhledem ke svému věku už si asi na víc vlastních dětí netroufnu. A porod mi připadal natolik důležitý, natolik zásadní, že jsem si chtěla svobodně vybrat, jak bude probíhat. A povedlo se. Ani Anička, ani já zcela jistě nebudeme nikdy v životě řešit trauma z porodu...
Odpovědět