Dětský domov

Je to děsný s jakým přístupem jste se setkali. Neznám DD, který jste navštívili, ani tety, které se zde o děti starají, ale jak již někdo napsal přede mnou, tahle práce by se měla dělat se spoustou lásky a ne hledět na své blaho. (Nevím, jestli jsou pracovníci placeni podle počtu dětí,ale pokud ano, je to velice špatné).
Já přicházím do styku z dětmi z DD denně, neboť u nás DD je. Tyto děti jsou velice dobře materiálně zabezpečené (píšeš správně, že jezdí na hory, k moři ...), ale chybí jim běžné pohlazení, popovídání si o běžných problémech, koukaní se na svou mámu (náhradní, pěstounku), jak vaří, peče, jak jedná s partnerem, s okolím ... (obratťe u kluka na otce a doplňte činnosti, které zajímá chlapce)... Samozřejmě, že děti, které znaly svou matku, ať už byla jakákoliv (opilá, týrala je), na ni hledí jako na modlu a vždy se ji snaží omlouvat (chyby vidí v tom, že neposlouchaly, neuklízely, neučily se). To jim žádná vychovatelka, teta nebo ředitelka nevymluví. Naopak, protože jim je odepřeno vyrůstat v rodině, jejich pozdější začlenění do mezilidských vztahů je velmi, velmi problémové.
Jsem velmi ráda, že existují lidé jako vy, kteří se rozhodnou poskytnout rodinné zázemí těmto dětem (právně ne volným), i s tím vědomím, že vám je může někdo odebrat.
Jinak by mě moc zajímalo, co mínila paní ředitelka nejmenovaného DD tím, že Vy jakožto lékařka a Váš muž jakožto učitel, můžete za to, že děti týrané se k nim dostávají pozdě! Syn loni chodil do třídy se spolužákem, který propadl (první třída!). Kluk chodil stále v jedněch kalhotách a tričku, smrděl, protože se nemyl, o pomůckách se učitelce mohlo leda zdát, takže dostával věci od spolužáků (my a babičky jsme své prvňáčky vybavili až moc). Určitě se musel cítit hrozně. Vzhledem k tomu, že jsem neznala rodinnou situaci daného hocha, tak jsem dokonce dula do našeho syna, ať se s ním dělí o svačinu, neposmívá se ... O to víc jsem zírala na posledních třídních schůzkách, kdy ke konci vkráčela do třídy mladá paní ověšená zlatem. Prohlásila, že nemá čas se vybavovat s paní učitelkou a že na výzvu, kterou dostala od školy (měla synovi pořídit brýle - neviděl na tabuli ani z první lavice), odpovídá před svědky (tím myslela nás), že mu nic kupovat nemíní, protože by brýle stejně rozbil a odkráčela! Nikdo z rodičů nebyl schopen slova. Potom se rozpovídala paní učitelka. Sociálka s ní prý nic nezmůže, protože dítě do školy posílá, obědy ve škole má (že nemá svačinu trestné není), oblečený chodí (předchozí paní učitelka psala do záznamníčku prosby o vyprání věcí, ale bez odezvy nebo záznamníček najednou prý nebyl), u dětské lékařky na očkování nejspíš taky chodí, bitý zřejmě nebývá a co se týká psychického týrání, to se velice těžko dokazuje. Velice by mě zajímalo, co by taková "moudrá ředitelka" domova dělala.
Mnoho štěstí a držím palečky, ať už brzo máte doma svůj "pokládek" (případně více).