dětský domov-zkušenost

I my s manželem jsme před více než dvěma lety seděli na krajíčku křesel a poslouchali téměř totéž. Jen s tím rozdílem, že paní ředitelka DD nemluvila obecně o dětech z DD, ale o tom, které nám bylo vybráno, které jsme měli před tím týden na zkoušku doma, vše bylo báječné, dítě i my nadšeni a paní ředitelka se nám ho pokoušela rozmluvit s tím, že je to dítě bez inteligence, že budeme litovat, že ho určitě vrátíme... Je to více než dva roky a toto úžasné dnes 11-ti leté děťátko je u nás stále spokojené a my jsme z něho stále nadšeni. Ano, nevíme stále podrobně co prožil než přišel do DD a pak k nám, víme, že ho matka týrala a jizvy má nejen na duši, ale i na těle, jen v DD si jich za 2,5 roku jeho pobytu tam nevšimli! Měl v domově jídlo 5x denně, ale když přišel k nám chtěl jíst jen sladká jídla (kdykoliv jsme za ním přijeli na návštěvu do DD tak měli buchty, buchtičky s krémem, nudle s mákem, palačinky, vdolečky apod.) Nechtěl jíst bílé maso, protože když je bílé, tak je určitě tlusté, cibuli nám vybíral i z omáčky, o česneku, kmínu, zelenině, šunce, jogurtech se nebudu ani rozepisovat - jen odmítal. Oblečení měl také dostatek, ale čisté dostal jen v sobotu po koupání (sprchování) - s jakou radostí dnes bere každé ráno čisté trenýrky, nátělník i ponožky, dodnes miluje koupel ve vaně s pěnou a olejovou kuličkou a se svými milovanými hračkami, kde má celou vyhřátou koupelnu jen pro sebe. Pohraje si ve vaně - což zažil poprvé až u nás, t.j. v devíti letech, oblékne si pyžamo a svůj župánek, příjemně voní a je mu skvěle. Ano, zprvu nechtěl k nám, tehdy cizím lidem, při první cestě autem se trémou a strachem pozvracel a bylo mu divné, že nám to nevadí. Mně jako ženu po zkušenostech se svou "matkou" odmítal takovým způsobem, že jsem myslela, že to není možné, ale po téměř 4 měsících jsem ho svým přístupem přesvědčila o tom, že ho mám fakt ráda a dnes ho mám na klíně kdykoliv sednu do křesla. Víme, že přišel do DD hladový a podvyživený, ale až u nás mu přestala být vidět žebra. Víme, že v DD se toužil vrátit zpátky do své "rodiny". Proč? Protože mu nikdy v DD nikdo nevysvětlil, že se může dostat do rodiny lepší. Jakou perspektivu dává DD, když se dítě touží vrátit do rodiny, ve které bylo týráno fyzicky, psychicky, kde hladovělo, kde dnes naše dítě žilo bez vody, plynu a elektřiny, kde bylo zamykáno potmě, v zimě a hladové, kdy ho "matka" zapomněla v hospodě nebo souložila se svými mnoha milenci na posteli, která byla jediným lůžkem v bytě a kde spal v té samé chvíli i on?? Před třema měsíci jeho "matka" zemřela. Ve chvíli, kdy jsme mu to s obavami oznámili, propukl v nečekaný jásot a nadšení, které jsme v první chvíli nechápali. První, co poté řekl bylo "A táta taky?". To bylo jediné zklamání - jeho "táta" žije. Teď jsme znovu ve fázi čekání. Letos 16.5. jsme dokončili druhou žádost o svěření dítěte do PP. Naše požadavky jsou dva, dítě bílé (to není rasismus, ale na malé vesničce nutnost) a zdravé (tedy tak, abychom s ním nemuseli denně k lékaři, naše dítě je astmatik alergik a je to v popřádku). Věk ani pohlaví nerozhoduje. A světe div se, přestože DD praskají ve švech, pro nás dítě za již téměř 7 měsíců nalezeno nebylo? Proč? Protože je DD prostě nenabídnou k osvojení, mají strach o své zaměstnance, že nebudou mít práci. Co na tom, že by tyto děti mohly prožít lepší a plnohodnotný život - jen když oni mají práci! Co na tom, že je nás dost, co máme otevřenou náruč a srdce plná lásky, kterou chceme rozdávat - hlavně že nestoupne nezaměstnanost. Na malém človíčkovi asi moc nezáleží! Já říkám - jak komu. Hanka