Re: Jo, dva metry

Milá Marie,

už jsem Ti sem jednou psala, ale napíšu znovu, protože některé zážitky s Tvými kolegy jsou opravdu docela divné a chtěla jsi si je tady přečíst:-))))

Maje mladší dítě má silný Atopický ekzém, všichni zde na Rodině vědí, že se s tím fakt snažíme hodně bojovat, píšu články i sem na Rodinu (jsou tam i fotky atd..). Mohu říci, že za tu dobu, od kdy se zajímám o tento problém jsem toho o alergiích jako takových zjistila opravdu docela dost a opravdu se snažím hodně pomáhat maminkám stejně postižených dětí, protože zde OPRAVDU žádné nestátní oragnizace pro rodiče alergických dětí nefungují. Nejde jen o pomoc psychickou (ekzém je psychiku opravdu náročný, např. já sama jsem se od porodu ještě nevyspala, náš starší syn měl dlouho kvůli ekzému své sestry nedoporučeno navštěvovat kolektiv atpd), ale jde i pomoc praktickou. Mnoho maminek opravdu neví, co s tím a pediatr je např. neodkáže ani k alergologovi...:-((( a jako důvod uvede většina pediatrů věk dítěte... To, že krevní testy se dají dělat v jakémkoliv věku dítěte se opravdu mnoho maminek dozvědělo až na základě mých článků...ostatně já sama jsem se byla nucena objednat k alergologovi tak, že jsem nejdříve zde na Rodině nalezla maminku, která si tím bohužel také prochází a která mi doporučila se na to, co říká pediatrička moc neohlížet, a objednat se bez jejího doporučení... Opravdu nevím, kde bychom nyní byli, protože takto s dcerou chodím již od jejích 6 měsíců na kontroly (a také bere od 6 měsíců léky!!). Kdybych poslechla pediatričku, tak ta by nám napsala doporučení ve 12 měsích věku dítěte + se zde musí připočítat 2 měsíce čekací lhůty (neboť alergologie jsou zcela zahlceny pacienty). Tudíž by dcera byla sledována a léky by brala cca od 14 měsíců. Kdybych poslechla pediatričku, tak bych zřejmě ve 14 měsících absolutně nevěděla, co dceři mohu dávat k jídlu, a co ne, neboť by dcera ještě neměla udělané potravinové testy a další tesy...(např. na imunitu aj.). Podotýkám, že naše pediatrička je hodně, opravdu hodně opatrná, ani očkování moje dcera prakicky do 12 měsíců nedostala, o to víc mne u ní tohle neposlání k alergolovi mrzí... Naopak mne např. na našem alergolovi mrzí to, že naše onemocnění bere jako hotovou věc a na dceři mám zkoušet, zda např. na některé vysoce alergenní potraviny zareaguje či ne. Poslední takový případ jsem teď řešila se slepičím vajíčkem. Pediatrička mi jasně řekla, že dceři nebude očkovat očkování proti žloutence, dokud nebudou jasné výsledky na vaječný bílek a žloutek (vzhledem k tomu, že se vakcína tzv. "pěstuje na kuřatech" je to pochopitelné). Na můj telefonický dotaz na alergologii, zda tedy budou i z tohoto důvodu dceři udělány testy na vejce mi alergolog odpověděl takto:to musíte vyzkoušet, zda na ty vejce reaguje, tak jí ho normálně dejte sníst či jí tu žloutenku nechte naočkovat a uvidíte.... No myslela jsem v první chvíli, že snad špatně slyším:-( (Pro neodborníky, co čtou můj příspěvek chci dodat, že již stopové množství např. vaječného bílku při pozitivní alergii může znamenat např. velké otoky dítěte, dítě se může i dusit atd...) Na můj dotaz, co tedy budu s dcerou dělat, když mi např. po bílku oteče mi bylo sděleno, že mám ject do nemocnice a tam jí něco píchnou eventuelně hospitalizují atd... Podotýkám znovu, že u nás je situace komplikovaná tím, že máme děti dvě a co bych asi v té chvíli dělala se synem??? Jestlipak bych si ho mohla vzít sebou, aby mi ho také hospitalizovali, což? No, troufám si tvrdit, že asi ne... No a takhle bych mohla pokračovat a pokračovat..Vzhledem k tomu, že alergie jako takové se léčit nedají, přejdu k jinému tématu:

Například: Náš syn byl loni na podzim léčen antibiotiky na zánět hrtanu (podotýkám, že kvůli ekzému své sestry tou dobou bydlel u babičky). Po dobrání antibiotik (to už jsem syna měla doma, protože jsme mysleli, že je zdráv) se mu opět za 4 dny objevily vysoké horečky, ty jsme docela úspěšně snižovali Brufenem-sirupem, ale raději jsme ho odvezli na ORL - stěžoval si na bolest hlavy a myslela jsem si, zda by to nemohly být zánět dutin. Na ORL (kde s ním byl manžel) lékařka řekla, že to dutiny nejsou, že krk i nos je klidný, že výtěry udělá a že přijde na kontrolu příští středu (bylo pondělí). Koncem týdne se horečka hodně zvyšovala a tak manžel ve čtvrtek volal lékařce, zda již má nějaké výsledky. Mluvil jen se sestrou, ta se na výsledky podívala a řekla, že tam nic není. V pátek v poledne synova horečka už byla 39 stupňů a docela jsem se začala obávat nadcházejícího víkendu. Manžel tedy znovu zavolal na ORL, mluvil nejdříve se sestrou (divila se, jak to, že vůbec volá - když jsou objednání na další středu!!!, ale to se divila už den před tím a tak si manžel vyžádal k telefonu lékařku...) Lékařka se podívala do výsledků, řekla, že v krku syn opravdu nic nemá, ale že výsledky výtěrů z nosu jim přišly až dnes! (to se den před tím nedozvěděl!) a že tam je zlatý stafylokok na tři kříže a tudíž je to antibitioka.. A dodala TAKÉ něco v tom smyslu, jak to že vůbec volá, že mají přijít až ve středu v tu a tu hodinu!!!! A že oni jsou tam dnes do 14.00 (bylo těsně kolem 13.00), tak jestli TEDY chce, tak ať si přijde pro recept..Manžel věděl, že než by se z centra dostal tou dobou na periferii, tak by to nestihl.. Na to mu tedy lékařka řekla do telefonu přesný nález toho, co syn měl v nosu a že prý si má dojít někam na pohotovost, kde mu to napíší.... No, dopadlo to tak, že jsme sehnali naší pediatričku, ta nám velice ochotně antibiotika napsala, ještě chtěla jet k nám domů i s receptem!!!!, abychom již nemuseli na středisko... To, že syn začal být léčen již v pátek, místo středy!!! to byla zásluha jen nás, že jsme se nenechali odbýt a telefonovali a dožadovali se...

O svých zkušenostech s hospitalizacemi v pražském Motole při operaci synových tříselných kýl jsem již psala, ale ještě něco dodám, protože jsem o tom hodně přemýšlela a vybvily se mi další podrobnosti:
1. operace v synových 5 týdnech - samozřejmě jsem asi byla nervózní, neboť: nikdo mi nic nevysvětlil (ani pediatrička, která synovi kýlu našla, ani v nemocnici v ambulanci), na otázky nebyl čas, to že kojím nikoho nezajímalo..jen je zajímalo v kolik hodin syn naposledy jedl..No to já jsem prostě nevěděla přesně, syn byl tou dobou u prsu neustále - měl ho místo dudlíku. Operace byla udělána hned ten den odpoledne, následovala noc, kdy byl synovi podán čaj z lahve!!!- nikdy ho ještě před tím neměl...se lžičkou se opravdu nikdo nepáral, to že by syn mohl být alergik a že třeba mohl mít s čajem problémy, to také nikoho nenapadlo. Od půlnoci jsem ho mohla kojit, ale syn vyjmečně spal (bylo to po narkóze, to mi nikdo neřekl, takže místo toho abych v klidu usnula jsem se na něj neustále chodila dívat, co s ním je, že se nebudí na jídlo...)
Jídlo pro maminky bylo na tomto oddělení přiváženo přímo, nemuselo se nikam chodit, maminky měly pokoje přímo na oddělení - co to bylo už nevím, zda to bylo vhodné kojící maminky také ne...
Dopoledne druhý den jsme byli propuštěni..ta úleva, že jsme doma!

2. operace v synových cca 2 a 1/4 letech: Byla jsem již z prvního pobytu zkušená, navíc tato operace byla plánovaná, byla jsem vybavená písemnými informacemi atd. Byli jsme na úplně jiném oddělení a to tak, že syn tam byl druhý nejmladší.. Byli tam "děti" až do 18 let. Přestože byla operace plánovaná, tak na nás v den příjmu nezbyl ani oběd (to píšu zejména pro Danu - svoje jídlo jsem také nařešila, ale jídlo pro syna mne opravdu naštvalo), ani na nás nezbyla postel s vysokými postranicemi - což tedy opravdu nechápu, když věděli, že je operace plánovaná!!! Kdybych tam nebyla já a o syna se celý pobyt nestarala, tak by jim prostě z postýlky vypadl.... Musela jsem si sebou brát syna i na WC, v té posteli jsem ho prostě nechat nemohla. To že mu k obědu dali suchý rohlík s jablkem, to nezapomenu nikdy, navíc syn od určité hodiny již nesměl jíst (nemůžu si již vzpomenout, jak to bylo s večeří...ale tuším, že už ji jíst nemohl). Další věc je ta, že syn, ač byl zcela zdráv, tak den měl ležet v posteli..pro dvouleté dítě fakt problém ...žádala jsem alespoň o vycházku venku po areálu..sestry nesehnali lékaře a bez jeho dovolení se nesmělo opustit oddělení...takže jsme byli v herně, kde byla většina hraček pro mnohem větší děti..To, že syn byl unavený, přetažený, na pokoji spát nemohl, to jsem psala už minule...Ještě bych ráda dodala, že jsem předem chtěla nadstandart, ale ten v Motole neměli. Nakonec to dopadlo jako u Lídy - spala jsem se svým synem v jeho posteli s tím rozdílem, že já jsem se tedy nevyspala - neboť postel byla menších rozměrů než 90x200, navíc jsem neustále chodila otvírat a zase zavírat okno - místnost byla přetopená (byl teplý začátek května a stále topili).

Podotýkám, že personál byl opravdu různorodý - např. se na syna přišla podívat anestezioložka a moc ho chválila, jaký byl šikovný, že se krásně nadechnul a pak hned krásně usnul...ta byla mladá, naopak tam třeba byla jedna sestra starší (určitě kolem 50 let) a ta mi sama navrhla, jestli si k synovi nechci na noc lehnout do té postýlky (já byla odhodlána spát vedle něj na křesílku, aby z té postýlky nespadl). Byla jsem ráda, že měla službu obě noci a že byla chápavá. Zkušenost s jednou mladou sestrou jsem již psala:-(


Tak to by zatím bylo asi tak vše, doufám, že nás v blízké době žádné hospitalizace nečekají.

Milada