Když se dva perou, třetí se směje

Jakmile jsem viděla nadpis článku, okamžitě mi bylo jasné, jak rozsáhlá diskuse se pod ním rozvine a jaké argumenty budou padat. Skutečnost mě nezklamala. Dovolte, abych zde shrnula své dojmy z diskuse a připojila několik vlastních názorů.

1. Není pochyb, že jednorázové pleny škodí životnímu prostředí.
Na druhé straně jsem nenašla přesvědčivý důkaz, že užívání látkových plen životnímu prostředí neškodí nebo škodí jen málo. Podívala jsem se mj. na odkaz do Ekolistu, tam je ovšem předložena k věření pouze tabulka s několika čísly, aniž by si její autor dal práci s uvedením parametrů, na jejichž základě k uvedeným číslům dospěl. Dále není vůbec jasné, zda propočet ekologických dopadů zahrnuje skutečně všechny faktory, které vznik, používání a likvidaci toho kterého druhu pleny provázejí.

Papírenský průmysl není rozhodně žádný ekologický svatoušek, ale ve srovnání s chemickým (prací prášky) a energetickým (elektřina) má mnohem širší využití odpadů jako druhotných surovin. Autorka článku píše, že při likvidaci papírových plen vznikají skleníkové plyny. Ty ovšem vznikají i při používání látkových plen, přesně řečeno při výrobě elektřiny z fosilních paliv. Zatímco kysličník uhličitý ze spalování uhlí či zemního plynu je prakticky nevyužitelný, skládkové plyny lze jímat a využívat jako druhotné palivo.

Myslím si, že používání jednorázových plen není samoúčelné. Usnadňuje matkám regeneraci po prodělaném těhotenství a porodu, umožňuje jim plně se věnovat kojení, zajistit dítěti kvalitní péči, více odpočívat a nahradit síly při nedostatku nočního spánku. Vzato ad absurdum, například jednorázové injekční jehly a jiný zdravotnický materiál také zatěžují životní prostředí, a přesto proti nim nikdo neprotestuje.


2. Pozitivní vliv na pohodu dítěte nelze zevšeobecnit
Některé dítě je z látkových plen opruzené, jiné má alergii na papírové. Ryze individuální záležitost.


3. Malý sociologický průzkum uživatelů
K užívání látkových plen se přiklánějí spíše matky s jedním velmi malým dítětem, matky s miminem, jehož odrostlejší sourozenci jsou víceméně samostatní, matky čekatelky a babičky. Naopak k jednorázovým plenám jednoznačně tíhnou matky s více malými dětmi.

Sama mám doma dva prcky dva roky od sebe, zanedlouho k nim přibude třetí, rovněž v dvouletém odstupu. Živě si pamatuji dobu, kdy jedno dítě spalo jen v noci, druhé jen ve dne a mně na spánek zbývaly slabé dvě hodiny. Používám papírové pleny, nedokážu si představit, že bych měla ze svého minimálního času na regeneraci ukrojit hodinu dvě na práci kolem látkových plen. Ekologie je u mě na žebříčku hodnot sice dost vysoko, vlastní zdraví ale ještě výše. Babičky, které byly zpočátku proti papírovým plenám, změnily názor v okamžiku, kdy jsem onemocněla a ony dostaly mimino do celodenní péče.

Těm, kdo mají velmi malá miminka a připadá jim, že práce kolem látkových plen je zvládnutelná, vzkazuji: Nebojte se, ono to rychle přejde. S prvním dítětem jsem měla času tolik, že do tří měsíců jeho věku jsem dokonce naplno podnikala. Dnes jsem se pokoušela přes den žehlit, ale rychle jsem to vzdala. On je docela rozdíl, jestli na vás při žehlení z košíku spokojeně kouká miminko, nebo se vám dvouletá motorová myš pokouší uvést žehlicí prkno i s příslušenstvím do jakékoliv jiné polohy, jen ne té správné.


4. Zvládly to naše babičky a maminky … aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž
Ano, zvládly to. Ale napadlo vás někdy se jich zeptat, za jakou cenu? Když jsem byla mimino, rodiče mě vždy navečer nechali samotnou doma a šli do suterénu zatopit v pračce a prát pleny. Dělali to tak v domě všichni. Prstíky skřípnuté do postýlky, hodinový pláč v mokré a špinavé pleně a zoufalý pocit samoty byly celkem banality. Známým se při této činnosti osamělé dítě udusilo. A jistě by se našly další příběhy s opařeninami či spáleninami utrpěnými při vyváření a žehlení plen. Aby na pleny měly babičky alespoň trochu času, řešily to cumly namočenými do medu, v horším případě makovým odvarem či kapkou něčeho ostřejšího. Za našich maminek se taky bůhvíjak nekojilo, takže času bylo přece jen o něco více. Dnes sice máme na pomoc místo kamen na dřevo automatické pračky, místo jádrového mýdla kvalitní prášky, místo šňůr sušičky a místo želízek nahřívaných na kamnech elektrické žehličky, ale ekologická hodnota používání látkových plen tím podstatně klesla. Ono to vypadá jako výčet toho nejhoršího, co praní plen doprovázelo. Chtěla jsem tím ale jen naznačit, že minulost si místo glorifikace zaslouží trochu realistický pohled.


5. Mohou za ekologickou situaci matky malých dětí?
Nedávno jsem četla jakési ekologické desatero od Greenpeace, kde se mj. v jednom bodě nabádají matky malých dětí, aby používaly látkové pleny. Nic proti, ale podobná výzva ostatním ženám týkající se vložek nebo osobám pečujícím o inkontinentní staříky tam chybí. A z této diskuse vyplynulo, že se jedná o problém minimálně rovnocenný. Monty to tady propočítala, a přestože se nejspíš o jeden řád spletla, je evidentní, že žena za svůj fertilní věk vyprodukuje minimálně stejné množství (ne-li více) stejně problematického odpadu jako dítě za svůj kojenecký a batolecí věk. Proč na tohle ekologické organizace neapelují? Protože je to společensky neúnosné? Mám jiné vysvětlení: ekologické organizace jako Greenpeace žijí převážně nebo výhradně z příspěvků fyzických osob (a ostatní si domyslete sami). Z matek na MD nekápne nic, společenská prestiž jejich práce je nulová (vždyť jsou přece JENOM DOMA S DĚTMI), a tak jsou vděčným objektem pro ekologickou masáž. Každodenní domácí ekologie přitom může mít celou řadu podob, které nekladou na matku tak vyčerpávající nároky a mohou být i mnohem účinnější než používání látkových plen.

Ať se nám to líbí nebo ne, cesta zpět zřejmě nevede. Východiskem bude spíše technologický rozvoj, který umožní další využití tohoto problematického odpadu. Příkladů z jiných oblastí je mnoho. Při ropných krizích se lidi také nevrátili od žárovek k loučím, ale začali vyvíjet úsporné typy světelných zdrojů.

Co na závěr? Připadá mi tragikomické, jak se tady do sebe navážejí více vyčerpané matky do těch méně vyčerpaných o něco méně a naopak v naději, že spasí svět, pokud si ukrojí ze svého spánku ještě nějakou tu hodinku, zatímco většině ostatních lidí je ekologie šumafuk a nejsou ochotni hnout byť jen prstem. Nechte toho, tohle téma už se tady probíralo mockrát a řešení nemá.