Re: nádhera!

Milá Naďo,
ptáte se, jak příjímáme rady našich matek. Mám 2 letou dceru a je mi 35 let. Věděla jsem, že se nechci vdávat, jak chci rodit (ve Vrchlabí), že chci kojit (dlouho). Moje matka neříkala nic, kromě - tohle tys nedělala, tohle jsem nikdy nedělala. Přítelova matka říkala - všechny jsme byly těhotné a všechny jsme se vdávaly. Proč chceš jet tak daleko do porodnice, to nestihnete. Malá pláče? A to jenom kojíš? Nech mi ji tu, nacpu ti ji z lahve odvarem z vloček a bude v pohodě. To pořád ještě kojíš? Čaj jí dáváš? To jí nedáš ani šťávičku? To jí nedáš čokoládu? To jí nekoupíš v tržnici ty úžasné sněhule? (bez opatku a na zip, babička nám je koupila)
Od dalších žen kolem padesátky se dovídám - to my jsme po nocích uklízely (šily, ap.) a spaly jsme jen pár hodin a stačilo nám to. Všechno jsme vždy skvěle, rychle a prvotřídně zvládly, naše děti nikdy neplakaly, v noci spaly a manželé nám neutíkali. Trochu přeháním, ale opravdu mám tyto zkušenosti.
Často si říkám, proč jsi mi babi umřela, ty bys poradila, tys kojila a a vychovala jsi mě. Takže když rady, tak od našich babiček, ne od matek, ty mi přijdou jako "ztracená generace".
Mirka