opravdu se to zlepší:-)

Nesázela bych na hyperaktivitu, máme doma úplně totéž, ale syn už má přes dva roky.
Nejprve bych vám chtěla říct, že opravdu chápu, jak mooooc na dně fyzických, ale i psychických sil jste...je to docela zklamání, když si rodiče uvědomí, že se mohou přetrhnout, ale dítě se zdá stále nespokojené.
Nám taky říkali, až mu bude 6 týdnů, až mu bude 3 měsíce adt., ale doopravdy se to zlepšilo, když malý začal stát a následně chodit(8 měsíců a 10 měsíců)...ovšem neustálý pláč přešel ve skuhrání a kňourání, na které jsme si již zvykli; z neustálého křiku a rudnutí přešel malý na nespokojené kvokání jako slepička a nyní se jeho neustálému kňourání už smějeme.
Pokud jsme mimo domov, je malý k sežrání hodný, dospělí z něj tajou, jak říká děkuji, prosím(a to ho k tomu nijak doma nevedeme, jenom mu vždy poděkuji, když mi něco podá a řeknu mu prosím, když mu dávám něco já), hezky sedí, není roztěkaný, ale doma je to úplně naopak, řekla bych, že je to jeho způsob komunikace s rodiči, tím kňourání na sebe samozřejmě poutá pozornost, které se mu dostává a tak bych řekla, že je naprosto spokojený a vyrovnaný :-))).
Naše první pedistrička mi v poradně ve třech týdnech řekla, že tyhle děti, jsou velice inteligentní, že ona měla oba syny úplně stejné, já si v tu chvíli řekla, že je mi to k ničemu, ať mu to IQ někdo klidně odsaje, hlavně, když si trošičku odpočinu, ale teď jsme na syna vážně hrdá a věřím, že vy jednou budete taky a to i sami na sebe :-))).