NEkojení

Ahoj Lenko! Patřím taky mezi tu menšinu nekojících matek na kterou každý kouká s opovržením a soucitným pohledem na dítko - co, že je ta jeho matka zač, když mu nechce dopřát to nejlepší na světě! Ale o tom co propaganda kojení udělá s psychikou, seběvědomím a výčitkami matky, která kojit nemůže, to žádného psychologa nezajímá. Prostě je divná! Mám dvě děti (02 koj.6týdnů a 05 koj.10týdnů) nikdy jsem neměla málo mléka, spíš naopak, ale problém byly vpáčené bradavky (o tom se taky málo píše!). Řekli mi to až v porodnici a stylem, že jsem si je snad SAMA špatně udělala nebo vybrala - prostě jako, když si koupíš malé boty a máš z nich otlaky -můžeš si za to a hotovo! Takže jsem kojila přes klobouček, když opomenu rozpraskané bradavky v silikonovém kloboučku a následnou plíseň, olupující se bradavky, které každé dvě hodiny dcera vysála do krve:"ano" kojení je asi krásé(pokud je bez problémů), ale spíš je to praktické a velmi pohodlné. V poradně nejsou vyjímkou děti 18-24měs. a jsou stále kojeny a to ve dne i v noci, když budu hodně hnusná je to pohodlnost! Nejí pestrou stravu (jako moje děti) odmítají ovoce ap., dokonce jsou alergici, atopici(moje děti jsou zdravé) a IQ u dětí neumím posoudit, ale chytrá je - při zápisu do školky měla dcera 2,5 roku, uměla r a mluvila srozumitelně vě větách, nechtěli věřit, že nemá ani tři. U prvního jsem to nesla špatně u druhého jsem věděla, že udělám max. a hotovo akorát ty dotazy : kojíš?- Ne!- A próóóč!??? Hlavní je nenechat to v sobě "hlodat" je to TAK a tečka. Jana